Ota Hajník prožil skoro celý život ve Vimperku, kde se seznámili jeho rodiče
„Narodil jsem se v roce 1936 ve Vimperku na náměstí, v domě číslo 13,“ říká Ota Hajník, který až na část dětství a vojenskou službu prožil v tomto šumavském městě celý život.
„Můj táta přitom pocházel z Prahy. Narukoval ale na vojnu do Písku, kde měl strejdu, a odtamtud se dostal do Vimperka, ke čtvrtému hraničářskému praporu. Vojnu si odsloužil, ovšem ve Vimperku si našel ženu,“ vysvětluje, jak se seznámili jeho rodiče.
„Ale ani maminka nebyl tak úplně Vimperačka,“ směje se. „Dědeček byl totiž železniční zaměstnanec a s dráhou hodně cestoval. Takže máma se narodila v Lipsku, ale jinak celá její rodina pocházela ze Šumavy,“ dodává.
Do školy jsme chodili tak, jak to tehdy bylo moderní, čili v dřevákách
„Narodil jsem se v roce 1927 v Prostředních Svincích,“ začíná své vyprávění Václav Perník. „To byla velikánská obec, měla celých 23 čísel, víte co to je?“ pokládá vzápětí řečnickou otázku a potutelně se usmívá.
Brzy po narození Oty Hajníka se rodina přestěhovala do Kolínce u Klatov, kde rodiče získali práci v textilní fabrice. Válku pak prožili ve Čkyni. Tedy kousek od Vimperka, který mezitím připadl k Říši.
Do rodného města se Ota Hajník vrátil hned v roce 1945. „Dostali jsme tenkrát ubytování ve vile Poláčkových u Šumavanu. A právě v textilce Šumavan rodiče začali pracovat, i když otec zakrátko přešel k Uhelným skladům,“ dodává.
Celé vyprávění Oty Hajníka o tom, jak šel život, si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Související
-
V 66 letech zdolal na kole slavnou dálnici Route 66. V sedle byl 29 dní
„Na tu cestu jsem se vydal shodou zvláštních náhod,“ vzpomíná cyklista František Šesták, jak se dostal ke své nejdelší vyjížďce po slavné severoamerické dálnici Route 66.
-
Milan Koželuh zná Novohradské hory jako nikdo jiný, jednomu místu se ale vyhýbá
„Přišli jsme do Stříbrných Hutí přesně v den, kdy zezlátlo listí na stromech a začalo opadávat,“ vzpomíná Milan Koželuh na jedno podzimní odpoledne v Novohradských horách.
-
Neví ani, kdy se narodila. Našli ji vojáci v troskách vybombardovaného domu
„Já jsem měla v životě snad deset jmen,“ trpce se usmívá Eliška Prokopová. „Nejdříve mi říkali Karin Kruppe, ale v matrice jsem měla zapsáno jméno Alžběta Kupková...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Šusťákovka, Tetris, Tamagoči. Dětství v devadesátkách mělo něco do sebe.
Michael Rozsypal, moderátor ČRo Plus
Svobodná a divoká 90. léta
Devadesátá léta byla dobou náhle nabyté svobody. Politici i občané se učí zacházet s demokracií, mizí cenzura, bortí se zábrany. Čágo – bélo šílenci!
