Ota Hajník prožil skoro celý život ve Vimperku, kde se seznámili jeho rodiče
„Narodil jsem se v roce 1936 ve Vimperku na náměstí, v domě číslo 13,“ říká Ota Hajník, který až na část dětství a vojenskou službu prožil v tomto šumavském městě celý život.
„Můj táta přitom pocházel z Prahy. Narukoval ale na vojnu do Písku, kde měl strejdu, a odtamtud se dostal do Vimperka, ke čtvrtému hraničářskému praporu. Vojnu si odsloužil, ovšem ve Vimperku si našel ženu,“ vysvětluje, jak se seznámili jeho rodiče.
„Ale ani maminka nebyl tak úplně Vimperačka,“ směje se. „Dědeček byl totiž železniční zaměstnanec a s dráhou hodně cestoval. Takže máma se narodila v Lipsku, ale jinak celá její rodina pocházela ze Šumavy,“ dodává.
Do školy jsme chodili tak, jak to tehdy bylo moderní, čili v dřevákách
„Narodil jsem se v roce 1927 v Prostředních Svincích,“ začíná své vyprávění Václav Perník. „To byla velikánská obec, měla celých 23 čísel, víte co to je?“ pokládá vzápětí řečnickou otázku a potutelně se usmívá.
Brzy po narození Oty Hajníka se rodina přestěhovala do Kolínce u Klatov, kde rodiče získali práci v textilní fabrice. Válku pak prožili ve Čkyni. Tedy kousek od Vimperka, který mezitím připadl k Říši.
Do rodného města se Ota Hajník vrátil hned v roce 1945. „Dostali jsme tenkrát ubytování ve vile Poláčkových u Šumavanu. A právě v textilce Šumavan rodiče začali pracovat, i když otec zakrátko přešel k Uhelným skladům,“ dodává.
Celé vyprávění Oty Hajníka o tom, jak šel život, si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
