Do školy jsme chodili tak, jak to tehdy bylo moderní, čili v dřevákách
„Narodil jsem se v roce 1927 v Prostředních Svincích,“ začíná své vyprávění Václav Perník. „To byla velikánská obec, měla celých 23 čísel, víte co to je?“ pokládá vzápětí řečnickou otázku a potutelně se usmívá.
Když mu byly dva roky, rodina se přestěhovala do Horních Svinců, které leží o 400 metrů vedle. „Bylo to v zimě, kdy v nedalekých Litvínovicích zrovna jako na potvoru naměřili rekordní mráz přes mínus 42 stupňů. Maminka pak říkala, že než jsme s vozem taženým koňmi ujeli těch 400 metrů, tak nám v konvici zamrzlo kafe. Takže jsme si do nového domu přivezli ledovou kávu,“ dodává a znovu se směje.
„Do Prostředních Svinců jsem se potom vracel, protože tam byla škola. Byla to jednotřídka. Všichni, od prvňáků po páťáky, jsme se učili v jedné třídě,“ vysvětluje.
„A chodili jsme tam tak, jak to tenkrát bylo moderní, čili v dřevákách. Tedy říkalo se jim všelijak, třeba minšáky nebo dřevěnky,“ uvádí dávno zapomenutá slova a posluchači se hned vybaví obrázky Josefa Lady, na kterých děti klopýtají do školy ve vyřezávaných botách.
Vzpomínky Václava Perníka na to, jak vypadal život na jihu Čech před válkou i za války, si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
