Příjezd ruských tanků i sametovou revoluci v Českých Budějovicích zachytila fotografka Bohuslava Maříková

16. srpen 2025

Bohuslava Maříková vyrůstala v padesátých letech v Nové Včelnici, v rodině, kterou poznamenalo znárodnění. I přes drobnohled tehdejšího politického režimu o radostné dětství nepřišla. Objevila v sobě nadšení pro fotografování a bezmála třicet let fotila v Jihočeském divadle. Užitou fotografii také vyučovala a dodnes vede Galerii Nahoře v Domě kultury Metropol v Českých Budějovicích.

K fotografování Bohuslavu Maříkovou přivedl tatínek, se kterým už jako malá vyvolávala snímky. Studovala na gymnáziu v Jindřichově Hradci a pracovní příležitost, která ovlivnila její život na mnoho dalších let, se jí naskytla v roce 1968.

„Tehdy odcházel fotograf Jihočeského divadla do důchodu. Já jsem měla v divadle několik známých, kteří se o mně zmínili, protože v šedesátých letech fotografovalo poměrně málo lidí. No, a pan ředitel řekl, že mě zkusí vzít jako elévku,“ vzpomíná Bohuslava Maříková, která se nakonec stala divadelní fotografkou na dlouhých 26 let.

Ve zlomovém roce 1968 vyfotografovala ruský tank z ředitelny Jihočeského divadla. „Byla jsem v Budějovicích v těch dnech, kdy se čekalo na příjezd tanků. Chodila jsem s fotoaparátem, ale můžu říct, že jsem měla strach. Už jsem věděla z rozhlasu, že se někde střílí, tak jsem byla ostražitá,“ vypráví.

Její fotoaparát nakonec nechyběl ani u událostí sametové revoluce po 17. listopadu 1989. „Divadlo se zapojilo hned od začátku, tak já jsem samozřejmě všechno dokumentovala. Hned jsem cítila, že se něco stalo a že snad bude dobře,“ usmívá se.

Rozhovor s fotografkou Bohuslavou Maříkovou si poslechněte v cyklu Jihočeši.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.