Když jsem vylezl poprvé sám na jeviště, myslel jsem, že zhynu, přiznává komediant Pavel Šmíd

Do Českých Budějovic přišel Pavel Šmíd na studia v roce 1991. „Ten první rok jsem tady hledal přátele, kamarády, byli jsme parta lidí, kteří sem přišli z různých míst. A když jsme chtěli společně oslavit prvního silvestra, našli jsme opuštěnou faru v Hosíně, a to se nám stalo osudným. Už jsem tam vlastně zůstal,“ líčí.

Do Hosína přišel i divadelník Víťa Marčík, se kterým Pavel Šmíd dlouhá léta spolupracoval. Zajišťoval pro něj především produkční záležitosti, ale hrál i v několika představeních. Nakonec se jejich profesní cesty rozešly a Pavel Šmíd se vydal na dráhu jednoho herce. „Já jsem chtěl zůstat u divadla, tak jsem musel začít sám,“ vysvětluje.

Jeho divadlo jednoho herce dotváří charakteristické loutky a scéna. Pomáhá mu několik lidí. „Začal bych režisérkou Stáňou Kočvarovou, to je člověk, bez kterého bych nebyl schopný divadlo vůbec dělat. Všechny kulisy mám od své švagrové, malířky Simonety Šmídové. A loutky tvoří Honza Růžička, osobně si myslím, že je to jeden z nejlepších řezbářů v Čechách,“ říká.

Pavel Šmíd je zároveň předsedou spolku Sýpka v Hosíně. „Když jsme tam na faru přišli ještě jako študáci, působili jsme jako exoti. Dělali jsme různé akce, ale koukali na nás skrz prsty. Potom jsme se začali rozrůstat a jakoby jsme vnikli do té obce, děti tam začaly chodit do školky, k lékařce, na dětská hřiště a všechno se propojilo. Hosín jsem si zamiloval díky tomu, že jsme vytvořili vztahy s těmi ostatními lidmi,“ líčí.

Čtěte také

Snažím se, aby v každém divadelním programu byla trocha poezie, říká dramaturg František Řihout

Budování vztahů pomáhaly různé akce. „Obnovili jsme některé tradice, masopust, velikonoční koledování. Když bylo výročí kostela, vždycky jsem to spojili s nějakou akcí, až to přešlo v tu největší. V roce 2013 se do Hosína vrátily dva zvony, svatý Petr a svatý Pavel, a uspořádali jsme velkou akci. Teď každoročně děláme Hosínské zvonění,“ doplňuje Pavel Šmíd.

Ačkoli studoval teologii, sám říká, že farářem vlastně asi nikdy být nechtěl. „Nedovedu si představit, že bych byl knězem. Jsem strašně šťastný, že mám rodinu a čtyři děti, ale to není jenom o tom celibátu. Stejně tak jsem ani neplánoval být komediantem, vždyť jsem patnáct let dělal spíš produkci,“ připomíná.

„Když jsem vylezl poprvé sám na jeviště, myslel jsem, že zhynu. Nikdo tě totiž nepodepře. Když jste dva, tak prostě zaběhneš za scénu a zeptáš se, jak je to dál, ale tady musíš od začátku do konce jet sám. A někdy to není jednoduché, někdy máš velice těžkého soupeře v těch divácích. Ale začalo mě to moc bavit a jsem šťastný, že to dělám,“ uzavírá.

Celý rozhovor s komediantem Pavlem Šmídem si poslechněte v cyklu Jihočeši.