Císař se za nás přimluvil, vypráví baronka Jana Germenis-Hildprandtová, jak rodina našla po vyhnání ze zámku v Blatné azyl v Africe
Dvakrát utíkala Jana Germenis-Hildprandtová před komunismem. Jednou jako malá holka, když se jejím rodičům podařilo vystěhovat se z komunistického Československa do Etiopie. Podruhé jako mladá žena, když etiopskou monarchii smetla marxistická revoluce. Dnes se baronka stará o zámek v jihočeské Blatné, který byl rodině vrácen po roce 1991.
„Můj děda byl československý velvyslanec u Společnosti národů v Ženevě,“ říká Jana Germenis-Hildprandtová o svém dědečkovi, diplomatovi Ferdinandu Veverkovi.
„Tam se v roce 1936 poznal s etiopským císařem. Už tenkrát ho císař pozval na návštěvu Etiopie, protože Československo bylo jednou z mála zemí, která podporovala tehdejší Habeš proti italské okupaci,“ vysvětluje, jak vznikla vazba rodiny z Čech na císařský dvůr v Africe. „A když moji prarodiče po únoru 1948 utekli přes hranice, tak z Německa odešli právě do Etiopie,“ dodává.
Etiopský císař Haile Selassie I. byl Ferdinandovi Veverkovi vděčný za podporou a zaměstnal ho na císařském dvoře. Jenže v komunistickém Československu zůstala část rodiny Veverkových, včetně vnučky Jany a její matky Kornélie, která se vdala za majitele zámku v Blatné Bedřicha Hildprandta.
Čtěte také
Hildprantovi ovšem už zámek neobývali, na začátku 50. let z něj byli vyhnáni do nedaleké vsi Rojice. „Děda se snažil dostat nás také do Etiopie,“ vzpomíná Jana Germenis-Hildprandtová. „Nejdříve jsme se měli vystěhovat v roce 1956, jenže přišla maďarská revoluce a sešlo z toho,“ líčí dobu, kdy jí bylo devět let.
„Ale císař jezdil každý rok na pobyt do Karlových Varů a během jednoho z nich se za nás přimluvil u prezidenta Novotného. A my jsme konečně v roce 1959 odešli také do Afriky,“ doplňuje.
V Etiopiii pak rodina žila až do začátku 70. let, kdy ji marxistický převrat vyhnal zpět do Evropy. „Během něj šlo skoro o život,“ dodává lakonicky Jana Germenis-Hildprandtová.
Návratu do Blatné po pádu komunismu se její tatínek nedožil, maminka, které v té době bylo 73 let, ano. Spolu s ní a sestrou Josefínou se Jana Germenis-Hildprandtová vrhla do správy a oprav rodového majetku, který byl rodině vrácen v restitucích po roce 1991.
Celé vyprávění baronky Jany Germenis-Hildprantové si poslechněte v cyklu Jihočeši online.
Související
-
První dojem byl strašný. Přesto Jan Mužák jihočeský zámek Dobrohoř koupil a probouzí ho k životu
Jako sladovna, později pivovar a ještě později správní budova pro majitele landštejnského panství sloužil zámek Dobrohoř. Svůj poetický název získal až ve 20. století.
-
Karel Skalický utekl přes železnou oponu do Říma a stal se knězem. Po revoluci se vrátil na jih Čech
Život Karla Skalického by vydal na hodně obsáhlý román. Rodák z Hluboké nad Vltavou přešel za nezvyklých okolností přes železnou oponu a zapojil se do exulantských aktivit.
-
Jihočeška zakotvila u španělského pobřeží. Od práce průvodkyně ji covid nasměroval k realitám
„Španělsko má tu výhodu, že pláže musí být veřejné,“ vypráví Markéta Rokůsková, která rodné České Budějovice vyměnila za přímořskou španělskou Malagu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
