Karel Skalický utekl přes železnou oponu do Říma a stal se knězem. Po revoluci se vrátil na jih Čech
Život Karla Skalického by vydal na hodně obsáhlý román. Rodák z Hluboké nad Vltavou přešel za nezvyklých okolností nelegálně přes železnou oponu, emigroval do Říma, kde se stal knězem a zapojil se do exulantských aktivit. Zároveň přednášel na Papežské Lateránské univerzitě.
Po pádu komunismu se vrátil do jižních Čech a začal vyučovat na Jihočeské univerzitě. Domov znovu našel v Hluboké nad Vltavou, na kterou měl řadu vzpomínek ze svého dětství. „Z těch let na Hluboké si vzpomínám především na mobilizaci, když otec odcházel a zanedlouho se vrátil, čili demobilizace, to dusné klima, které tenkrát bylo, a potom okupace a válka,“ popisoval Karel Skalický.
„Jednoho krásného zazvonil zvonek, jdu otevřít a gestapo. Odvedli tatínka. Sice ho neposlali do koncentráku, ale do Říše. To tenkrát znamenalo prakticky do Českého Krumlova. Tam pracoval na lesním ředitelství a téměř prozřetelností se připravil na to, že po válce se stal lesním ředitelem v Českém Krumlově a tak jsme po válce opustili Hlubokou a přesídlili do Krumlova,“ dodal.
Vysokoškolský pedagog a kněz Karel Skalický převzal za své aktivity v roce 2006 od prezidenta republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka a o devět let později získal cenu za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou uděluje Ústav pro studium totalitních režimů.
V květnu se Karel Skalický dožil úctyhodného věku 88 let. Při této příležitosti přinášíme v cyklu Jihočeši rozhovor, který natočila v roce 2012 Hana Soukupová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
