Stanislav Schneedorf zachraňuje šumavské křížky a boží muka. Začalo to díky stovkám hříbků na jednom malém místě
„Během svých toulek po šumavských stezkách, opuštěných a zničených osadách, podél potoků a řek a po lesních samotách jsem zjistil, že na těchto místech zanechal člověk leckde svou duchovní stopu, která z různých důvodů upadla v zapomnění, ale zaslouží si, aby nejenom nás, obyvatele Šumavy, ale i přespolní návštěvníky a turisty stále provázela.“
To jsou slova Stanislava Schneedorfa, pětaosmdesátiletého, na svůj věk obdivuhodně vitálního a činorodého, muže žijícího v malé garsonce ve Volarech. Má jednu vskutku bohulibou zálibu – opravuje s přáteli křížky a boží muka, vrací je do šumavské krajiny a obnovuje jejich původní význam.
S tím je navíc provázaná jeho další vášeň – fotografování. „U nás doma bydleli dva američtí vojáci, provianťáci. To bylo v roce 1945 a mně bylo devět let. Ti Američani kontrolovali polní kuchyně. S nimi jsem jezdil džípem a učil se fotografovat s fotoaparátem Kodak. A tato záliba už mi zůstala,“ vypráví rodák ze Strakonic.
Stanislav Schneedorf se vyučil elektromechanikem a delší dobu byl zaměstnán v lipenské elektrárně. V září roku 1989 se jeho život změnil, když na cestě mezi Filipovou Hutí a Kvildou našel s kamarádem na jednom malém místě několik stovek hříbků. „Bral jsem to jako znamení shůry, protože blízko stál ošuntělý kříž. Za pár dní jsem ho natřel. Od té doby jsem ho opravoval třikrát, ale takhle to kdysi všechno začalo,“ vysvětluje.
Takto doposud zachránil téměř sedm desítek křížků – u Borových Lad, na Bučině, u Stožce, na Knížecích pláních i jinde. Památkám symbolizujícím umučení Ježíše Krista věnuje od konce 80. let nejen spoustu energie a práce, ale vkládá do obnovy také vlastní finanční prostředky a materiál. Od začátku 90. let si vydělává tím, zásobuje několik restaurací a dalších zákazníků kořením.
Šumavan Stanislav Schneedorf loni sám financoval z peněz našetřených na auto vydání působivé a úspěšné knihy Příběhy šumavských křížků ze zaniklých osad na česko-bavorském pomezí. Je také jejím autorem, jak po stránce písemné, tak po stránce fotodokumentační. Už připravuje pokračování. „Pokud všechno dobře půjde, druhá knížka by měla vyjít o Velikonocích,“ prozrazuje.
Související
-
„Možná trochu namachrovaný, ale hezký,“ směje se svému zájmu o vše železničář a znalec Šumavy
S Karlem Fürbachem jste se možná už potkali. Tento Šumavák třeba nikdy nechyběl na Volarských slavnostech dřeva, kde už třetí dekádu předvádí výrobu tradičních dřeváků.
-
Projekt Kohoutí kříž odhaluje šumavské autory. Je to krásná detektivní práce, říká Ivo Kareš
Ředitel Jihočeské vědecké knihovny Ivo Kareš si s ohledem na stavbu nové části knihovny v Českých Budějovicích moc volna neužil. Věří ale, že čtenáři ocení současný stav.
-
Ke Stožecké kapli na Šumavě po letech zase vede křížová cesta
Čtrnáct nových zastavení s výjevy z ukřižování lemuje cestu od Českých Žlebů ke Stožecké kapli na Šumavě. Místní tam obnovili křížovou cestu, která zanikla během totality.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.