Přátelství se zmijemi, nelehké dospívání bez otce a další vzpomínky důlního inženýra i hudebníka Karla Berana
Život dnes dvaadevadesátiletého Karla Berana je pevně spjat s pomezím středních a jižních Čech, s kopci Brd, s krajem mezi Příbramí a Pískem. Většinu pracovního času strávil v příbramských uranových dolech, ať už v kanceláři u rýsovacího prkna nebo pod zemí jako údržbář elektrických strojů.
Dům si Karel Beran postavil v Čimelicích na Písecku, kde také založil zábavovou kapelu, vedl pěvecký sbor a dlouhá léta působil jako varhaník v kostele.
Dnes pobývá v písecké Domovince, domově pro seniory evangelické Diakonie, a i tam doprovází bohoslužby hrou na klávesy. A také sepisuje paměti.
„Narodil jsem se v Praze. Táta ale těžce onemocněl a doktor mu řekl, že musí na domácí stravu. Tak jsme se přestěhovali k jeho rodičům, k Rožmitálu na pokraji Brd. A tam jsem prožil svoje nejlepší mládí,“ vypráví Karel Beran, jak se ocitl v kraji, který se stal jeho domovem.
„Já jsem se tam tak sžil s přírodou, že jsem kamarádil i se zmijemi,“ líčí své dětské zážitky. „Mezi Sedlicí a Zálanami, co stála naše chaloupka, byl kamenitý les a tam se vyhřívaly zmije na kamenech. Já jsem mezi nimi chodil, nevšímal si jich a ony si nevšímaly mně.“
Když chodil Karel Beran do třetí třídy, jeho se rodiče přestěhovali do Čimelic. Tam ho také potom zastihl konec druhé světové války. Krátce po ní mu ale zemřel otec, a tak v nelehkých padesátých letech vyrůstal se svým bratrem jen za podpory maminky.
Celé vyprávění pamětníka, důlního inženýra a hudebníka Karla Berana o jeho životě si pusťte v přehrávači výše.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
