Snažím se, aby v každém divadelním programu byla trocha poezie, říká dramaturg František Řihout

První povědomí o divadle získal díky své tetě a babičce. „Obě tam chodily, takže jsem Jihočeské divadlo znal a navštěvoval jsem také dětská představení,“ vzpomíná.

František Řihout vystudoval dějiny a teorii divadla a filmu v Praze. Poté nastoupil do Jihočeského divadla v rodných Českých Budějovicích jako dramaturg činohry, později působil i v souboru opery.

Pro Český rozhlas České Budějovice svědomitě připravoval Operní střípky. Jeho zásluhou tak z éteru zaznívaly velké hlasy těch nejlepších světových operních hvězd.

Čtěte také

Můj zevnějšek mě zřejmě předurčuje spíš k rolím lumpů než milovníků, směje se herec Jan Dvořák

Ze svého dlouholetého působení v Jihočeském divadle pamatuje také původní podobu otáčivého hlediště v Českém Krumlově, jeho velkou přestavbu i novou éru. Dodnes zvláště vzpomíná na inscenace Sen noci svatojánské nebo Rigoletto, z poslední doby pak například na Rusalku a Příhody Lišky Bystroušky.

K jeho povinnostem coby dramaturga po celou dobu patří příprava inscenačních programů. Dal jich dohromady už stovky a vždy byly vyhlášené a oblíbené. „Vždycky jsem se snažil, aby ten program obsahoval trochu poezie. Ve většině z nich byl úryvek z nějaké poezie. Ne vždycky se to hodilo, ale byly tituly, například Manon, kdy se to přímo nabízelo,“ vysvětluje.

Jihočeské divadlo je už nedílnou součástí života Františka Řihouta. „Je to pro mě takový přístav, kam vždycky ráno mohu dojet na kole a večer se zase vracím domů,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Františkem Řihoutem si poslechněte v cyklu Jihočeši.