Kamenné válce zakryté poklicí můžete vidět v šumavských vesnicích. Jsou to staré rozdělovače vody
Na silnici z Horní Plané do Volar na Šumavě narazíme téměř v každé vesnici na ojedinělou technickou památku. Jsou to kamenné rozdělovače nebo také děliče vody z 19. století. Vypadají jako silný válcový kamenný sloup o průměru kolem 90 centimetrů, vysoký 160 až 250 centimetrů, nahoře zakrytý jakousi poklicí. Uvnitř jsou svisle navrtané kanálky probíhající po celé výšce.
Z prameniště se sem pod tlakem přiváděla voda, která širším prostředním kanálkem stoupala vzhůru, nahoře pod poklicí se rozdělila a přetékala do několika užších postranních kanálků, z nichž byla v dolní části děliče odváděna rourami nebo korýtky do jednotlivých statků ve vsi. Poměrně pracně vyrobená zařízení k jednoduchému účelu.
Jeden dobře dochovaný kamenný dělič najdeme na návsi v Želnavě, jeden ve Slunečné a dokonce dva v Pěkné. Býval také v Záhvozdí, ale poškodil se a musel být odstraněn.
Na želnavském rozdělovači je letopočet 1818 a příhodný nápis v němčině, který lze přeložit asi takto: „Kdo má stále jen chuť pít, přichází a já ho napojím každý den“. Podepsal se tu také tvůrce tohoto pozoruhodného technického dílka, kameník Josef Bril z nedaleké Nové Pece.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.
Související
-
Než se do domácností dostaly ledničky, lidé využívali haltýře. V těch se potraviny chladily vodou
Odedávna lidé chránili potraviny chlazením a nejdostupnějším prostředkem k tomu byla voda. Na vesnicích proto vznikaly drobné stavby, které zachycovaly protékající prameny.
-
Hamry, tedy kovárny na vodní pohon, vznikaly v Čechách od 14. století. Daly jméno řadě míst
Od pradávna využívali lidé hnací sílu vodního živlu. Voda poháněla mlýnská kola, ale hojně se jí využívalo také v hamrech. Hamernictví má u nás tradici již od 14. století.
-
V pazdernách se zpracovávaly technické rostliny. Dodnes je připomínají názvy samot, lesů či rybníků
U některých obcí v republice se nacházejí samoty s názvem Pazderna. Existují také ulice, lesy i rybníky, které mají pazdernu ve svých názvech. Co to vlastně pazderny byly?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
