Hamry, tedy kovárny na vodní pohon, vznikaly v Čechách od 14. století. Daly jméno řadě míst
Od pradávna využívali lidé hnací sílu vodního živlu pro svou práci. Voda poháněla mlýnská kola, ale hojně se jí využívalo také v hamrech. Hamernictví má v Čechách tradici již od 14. století a představovalo obrábění železa bucharem poháněným vodním kolem. Odtud také název puchýrny.
V jižních Čechách je známý Buškův hamr na Trhovosvinensku, který je památkově chráněný a přístupný i dnes. Vznikl nejprve jako menší hamernická dílna mlynáře Josefa Foissnera ve 30. letech 19. století a nebýt exekuce, možná by ani neměl své současné jméno.
Díky exekuci totiž kovárnu na vodní pohon roku 1840 získal Dominik Bušek, který se zde trvale usadil, dokončil obytnou část a předal ji i s řemeslem dalším generacím. Dělo se tak až do roku 1982, kdy objekt prodala Marie Bušková československému státu.
Jméno Hamr však na jihu Čech přejala do svého názvu více než desítka dalších míst. Za všechny vzpomeňme vesnici Hamr s tvrzí na Táborsku, samotu Hamr u Kratušína na Šumavě nebo Hamr, který se stal součástí města Hluboká nad Vltavou.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
