Hledali někoho, kdo má pěkný rukopis. Tak se Vladimír Dvořák stal kronikářem Borových Lad

Vladimír Dvořák, kronikář obce Borová Lada
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Dvořák, kronikář obce Borová Lada

Ve vsi uprostřed šumavských plání je kronikářem Vladimír Dvořák. V Borových Ladech žije přes dvacet let. Sám pochází z nedaleké Želnavy, poté bydlel v Mariánských Lázních, ale nakonec se díky přítelkyni vrátil do rodného kraje.

Kronikářem je asi třináct let a podle svých slov se k této práci dostal náhodou. „Hledal se člověk, který pěkně píše. Mě tatínek naučil hezky psát, byl myslivec, ale vždycky říkal, že měli ve škole krasopis a že by se mělo psát, aby to nějak vypadalo. Díky tomu jsem tuhle funkci vyfasoval,“ vypráví.

V Borových Ladách se kronika píše ručně do velké speciální knihy. „Asi od roku 1970 se pořád zapisuje do stejné knihy. Špatně se do ní píše, protože je vysoká, takže se člověk musí podložit, aby na ni nahoře dosáhl, a pak zase podložku odebrat, aby mohl psát na spodek,“ usmívá se Vladimír Dvořák.

Píše inkoustem a kaligrafickým perem. „Většinou si musím dávat pozor na písmo, protože na pravé straně knihy je jiný sklon stránek než na levé straně, tak aby to vypadalo stejně,“ dodává.

Zdálo se mu, že Budějovice moc nežijí. Když začal psát městskou kroniku, změnil názor

Kronikář Kamil Dřevikovský s kronikou města České Budějovice, v pozadí ředitel Státního okresního archivu Daniel Kovář6

Jak se v Budějovicích slaví advent, že na náměstí rozsvítili strom, ale také, že centrem běhal divočák. O tom všem psal na sklonku roku 2018 do kroniky krajského města kronikář Kamil Dřevikovský.

Kronika je uložená na obecním úřadě Borových Lad. Když Vladimír Dvořák píše, půjčuje si ji domů. Informace se podle něj v dnešní době shánějí celkem snadno. „Existuje internet, škola, úřad i další mají svoje stránky, využívám Facebook, další podklady dostávám. Pak si to člověk musí sesumírovat. Teď mívám méně času, tak najali pomocnici, která mi to dá dohromady a já už jenom zapíšu,“ popisuje.

Události řadí chronologicky, ale snaží se, aby to nebyla jenom strohá fakta. „Chci, aby to bylo pěkné vyprávění, aby se to hezky četlo. Za rok zaplním zhruba patnáct až osmnáct stránek kroniky. Mám ještě pomocnici, která maluje iniciály nebo obrázky,“ doplňuje.

Mezi tradiční zápisy patří přijímání dětí do školy, besídky, vítání jara, prázdniny, anenská pouť nebo výstava knih a fotografií o Šumavě. Kromě toho Vladimíru Dvořákovi utkvěly v paměti výjimečné události jako koupě hasičského auta a obnovení křížové cesty.

Spustit audio

Související