Hana Hosnedlová

Při letním ohlédnutí do dob mládí si vybavuji výpadovky z měst vroubené postavami stopařů. Tehdy patřil autostop k celkem běžným způsobům, jak se dostat odněkud někam.

Zmrzlina patří k létu. Nejvíce obležené jsou stánky se zmrzlinou točenou. V tom, který mám nejblíž, vedle klasické vanilkové a čokoládové nabízí denně jinou příchuť.

Raději se chodím koupat do rybníka nebo řeky než na úhlednou plovárnu s tyrkysově zbarveným bazénem. Mám pocit, že příroda přece jen poskytuje více soukromí.

Mám spoustu přátel a kamarádů po celém světě. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá přítelkyně z Japonska. Jmenuje se Megumi Kimura Asakura, je učitelkou hry na piáno.

Miluju sluníčko. Bohužel, moje světlá blondýnkovská pleť už tak moc ne. Obvykle protestuje už při prvních teplejších jarních paprscích.

Jistě jste už mnohokrát při svých toulkách přírodou viděli rostliny nebo dokonce stromy vyrůstající doslova ze skály. Vždycky k nim vzhlížím s obdivem a neskonalou úctou.

Odjakživa zbožňuji koně. Obdivuji jejich ušlechtilost a krásu. Jsou pro mne symbolem volnosti – když běží s větrem o závod s vlající hřívou. Jsou prostě úžasní!

Taky si myslíte, že máte zbytečně moc věcí, které prostě nepotřebujete? Účinnou prověrkou takových zjištění bývá stěhování. To se najednou člověk diví.

Už před několika roky jsem zaznamenala na velkých vlakových nádražích i menších stanicích otevřené knihovničky. Umožňovaly vybrat si knížku na cestu, a to naprosto zdarma.

Příběh o nostalgickém návratu do krajiny dětství a mládí napsala Hana Hosnedlová. Hlavním hrdinou povídky je muž středního věku, který se po letech vrací z emigrace.