Hana Hosnedlová: Léto a dětství

S jakou netrpělivostí jsme se těšívali na prázdniny, kdy jsme snad jediný den nebyli doma. Jezdívali jsme se na kolech koupat do blízkých rybníků nebo k řece, odkud jsme se vraceli, až když se sluníčko klonilo k západu. Někdy jsme chodili také na městskou plovárnu, kde jsme se snažili ukořistit místo na dřevěných plošinách určených k opalování.

Vzpomínám si na naše lupičské výpravy na blumy a na třešně, které jsme si cpali za trička, abychom byli pohyblivější při útěku před bdělými hlídači a majiteli zahrad. Na sbírání lesních jahod, borůvek a malin nebo ostružin, jímž jsme přispívali k obohacení domácích zásob zavařeninami, kompoty nebo oblíbenými koláči.

Na sbírání a sušení bylin, které se po prázdninách odevzdávaly ve škole. Na cesty k babičce nebo k tetě, kde jsme hledali nová napínavá dobrodružství, na nedělní poklid v ulicích a vůně vařených obědů...

Na noční promítání v letním kině, kam jsme směli jen s dospělými, na večerní posezení v parku, kde některý ze starších kluků hrál na kytaru a dospěláci vyprávěli příběhy z dětství, na chuť červené limonády v zahradní restauraci, kde tatínkové hráli kuželky a pili pivo...

Na vůni akátů v naší ulici, zvlášť omamnou večer, kdy jsem si přenesla peřiny na balkon a kdy mi do spaní občas zahučel motor auta z blízké silnice - a já snila, že sedím v jednom z nich a ujíždím někam daleko, do neznáma...

Dneska, když pravidelně jezdím někam do neznáma, sním naopak o všech těch prostých, obyčejných věcech a vím, že se už nikdy nevrátí...