Hana Hosnedlová: Balení na cesty

Třeba moje kamarádka tím intenzivně vyplní několik dní a stejně má pocit, že nemá s sebou všechno, co by mít měla, ačkoliv její kufr praská ve švech. Jiní balí svá zavazadla večer před odjezdem.

Já se kloním spíš k té druhé skupině. Asi i proto, že se snažím obsah svého batohu minimalizovat. Ono se totiž na zádech každé deko pronese. Pravda ale je, že mne to už párkrát vytrestalo...

Například při cestě do Jižní Ameriky jsem zapomněla nabíječku na baterii do fotoaparátu. S kamarádkou jsme pak ve všech navštívených zemích běhaly po fotoprodejnách a musím pokorně přiznat, že bez úspěchu.

Jindy jsem si doma nechala brýle a to byla vzhledem k mé krátkozrakosti katastrofa. Naštěstí jsem si už v Praze na nádraží stihla zakoupit jiné, ale zapotila jsem se, než jsem našla ty nejsilnější.

Také zapomenuté plavky mi daly zabrat, protože v místech, kde jsme se pohybovaly, žádné prodejny s takovým zbožím nebyly. Naštěstí kreativní kamarádka přišla na způsob, jak plavky udělat z dlouhého trička. A navíc široko daleko nikdo takové plavky neměl...

Letos mne v důkladné probírce věcí do batohu podpořila i skutečnost, že jsem mohla mít jen malé zavazadlo do kabiny letadla, omezené rozměry 40x55 centimetrů a váhou maximálně 8 kilogramů.

Nakonec jsem zjistila, že i na měsíc do divočiny stačí opravdu jen pár kousků prádla a hygienické potřeby. Nicméně fotoaparát, mobil, nabíječky, brýle a léky jsem si pro jistotu připravila už několik dní předem...