Ze začátku jí vadilo, když místo rande musel telit krávu. Teď hospodaří spolu a mají farmu roku

„Jsme rodinná farma, takže je to úspěch celé rodiny. Pracuje s námi můj otec, maminka, která má k tomu ještě zaměstnání na poloviční úvazek, a v neposlední řadě naši dva synové Kuba a Aleš. Vedeme je k tomu odmalička a pomalu se učí, co je na farmě potřeba,“ říká Jakub Placanda.

Myslí si, že komisi soutěže zaujala především otevřenost farmy. „Zveme k nám na dvůr školy, školky, ukazujeme dětem zvířata, vysvětlujeme, jak to chodí v zemědělství, snažíme se přitáhnout zájem. Komisi se tenhle přístup líbil,“ popisuje.

Ocenění má pro něj hlavně osobní význam. „Je to obrovská pochvala a uznání naší práce, zároveň trochu ujištění, že to děláme dobře. Také nás to těší s ohledem na předchozí generace, které třeba v 50. letech minulého století měly s tím majetkem spoustu trápení,“ dodává.

Není to zaměstnání, ale životní styl

Farma se v současnosti zaměřuje především na prodej masa lidem z okolí. „Chodí k nám rodiny s dětmi, mají zájem. Ze začátku nás to docela překvapilo, protože víme, že mnoho kolegů zemědělců s tím mělo problém. U nás je to naopak a také myslím, že celkově vztahy na vesnici máme dobré,“ pochvaluje si Lenka Placandová.

Rodina obhospodařuje 212 hektarů zemědělské půdy a chová skot masného typu. „V současnosti máme 34 matek. Telata přímo u nás vykrmujeme do porážkových hmotností, pak jdou přes bourárnu a prodej ze dvora koncovému spotřebiteli,“ uvádí Jakub Placanda. Kromě toho mají na farmě domov prasata, ovce a králíci.

Jakub Placanda na farmě v Křenovicích vyrostl a mnoho se naučil od svého otce. Zároveň absolvoval střední zemědělskou školu, kde se seznámil se svojí ženou. „Když jsem končil čtvrtý ročník, seděli jsme na zahrádce před hospodou a Lenka tam přišla se spolužačkami. Začali jsme se bavit a už tehdy přeskočila jiskra,“ prozrazuje.

Lenka Placandová se života na farmě nezalekla. „Věděla jsem, do čeho jdu, jsem holka ze vsi, takže vztah k zemědělství mám. Ze začátku jsem samozřejmě těžko nesla, když místo rande musel Kuba telit krávu nebo nahánět prasata, ale když jsme se tomu začali věnovat společně, tak už problém nebyl,“ přiznává.

Čtěte také

Jihočeská rybářka ulovila největší sladkovodní rybu, pankáče Pacifiku i nejagresivnější rybu světa

Hospodaření na farmě podle ní zabere tolik času, že ho nelze brát jako zaměstnání, ale jako životní styl. Nedílnou součástí je i to, že vznikají citové vazby ke zvířatům. „Snažím se navázat spíš vztah se zvířaty, která budou chovná, ale pokaždé to nefunguje. S některým teletem je větší práce po narození a vazba začne vznikat. Občas taky nějaká slza ukápne, když je vezeme na porážku, ale zvířata zkrátka chováme pro užitek, takže si to musíme srovnat v hlavě,“ komentuje.

Množství masa, které rodinná farma měsíčně vyprodukuje, není příliš velké. „Dodávat pouze do restaurací a supermarketů se nám nechtělo, proto dáváme přednost prodeji ze dvora. Těší nás, když chodí rodiny s dětmi, také spolupracujeme s místní školní jídelnou. Líbí se nám, že díky tomu můžeme poskytnout i určitou osvětu, aby děti věděly, jak to chodí,“ dodává Lenka Placandová.

Její manžel Jakub chce do budoucna farmu dál rozvíjet. „Bude to ale především hodně záviset na našich synech, jak se k tomu v budoucnu postaví, jaké si přivedou manželky, jestli to budou chtít s námi dělat všichni,“ uzavírá.