Jihočeská rybářka ulovila největší sladkovodní rybu, pankáče Pacifiku i nejagresivnější rybu světa

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rybářka Kateřina Švagrová a kohoutovec ulovený v Mexiku

Největší životní sen se splnil jihočeské rybářce Kateřině Švagrové. To, co ji baví nejvíc, se totiž stalo i jejím zaměstnáním. Začala pracovat jako rybářská průvodkyně na Islandu. K tomu jí uplynulá sezóna přinesla spoustu pozoruhodných úlovků.

Jako rybářská průvodkyně tráví denně až 16 hodin venku u vody. „Moje práce spočívá v tom, že se snažím klienta instruovat tak, aby ulovil svoji vysněnou rybu. Je to i trochu učitelská činnost, vzdělávám, dávám rady a líbí se mi to hlavně proto, že jsem u toho, když si lidé plní sen. Je to práce plná radosti,“ popisuje.

Na Islandu tak Kateřina Švagrová žije během celé letní sezóny. Po zbytek roku je doma v jihočeské Kaplici nebo podniká rybářské výpravy za exotickými úlovky.

Uplynulou sezónu označuje za svou vůbec nejlepší. Podařilo se jí totiž v Amazonském pralese ulovit největší sladkovodní rybu, arapaimu velkou. „Ta žije v řece Amazonce a přítocích. Já jsem ji byla chytat v Brazílii a ta největší, kterou jsem ulovila, měřila něco málo přes dva metry a vážila přes sto kilogramů,“ říká.

Největší sladkovodní rybu chytila na muškařský prut a umělou nástrahu. „Chytání arapaimy je úplně odlišné. Je to dané hlavně tím, že tato ryba nedýchá kyslík z vody, ale musí se nadechovat ze vzduchu. Tím, že se nadechuje na hladině, vidíte, kde se zhruba vyskytuje, dostanete se k ní a potom cíleně odchytáváte,“ vypráví Kateřina Švagrová.

I přes svou úctyhodnou váhu však podle ní arapaima nemá takovou sílu jako mořské ryby, proto není tak náročné ji zdolat. „Netrvalo mi to hodiny, ale jen asi patnáct až dvacet minut,“ dodává.

Pralesem na dřevěných kánoích

Zcela jiné to bylo s jejím nejzajímavějším mořským úlovkem, kohoutovcem. Tato ryba přezdívaná „pankáč Pacifiku“ má hřbetní ploutev rozdělenou do sedmi paprsků a černé pruhy na stříbrném těle. „Je opravdu zajímavá. Můj největší kohoutovec vážil kolem šedesáti kilo a bojovala jsem s ním opravdu jako o život, trvalo to přes tři hodiny,“ vzpomíná.

Rybářka Kateřina Švagrová a ryba zvaná zlaté dorado v Bolívii

Za životní výpravu pak Kateřina Švagrová označuje cestu do Bolívie, kam se vypravila také v loňské sezóně. „Byla jsem v části, kde se hory setkávají s Amazonským pralesem. Kempovali jsme na břehu řeky a s domorodými indiány cestovali na dřevěných kánoích proti proudu, spali jsem ve stanech, dělali si večeře na ohni. Byl to opravdu krásný zážitek,“ komentuje.

V Bolívii chytala hlavně rybu zvanou zlaté dorado, tedy kujabu brazilskou. „Je to jedna z nejagresivnějších ryb na světě. Když útočí na nástrahu, tak to dělá s takovou agresí, jakou jsem nikde jinde na světě neviděla. Vyletí jako torpédo přímo proti vám, je to docela strašidelné,“ doplňuje.

I když už si Kateřina Švagrová splnila hodně snů, stále podle jejích slov existuje spousta ryb, které by ještě chtěla chytit. „Láká mě třeba tygří ryba v Tanzánii, potom bych chtěla do Gabonu nebo Kamerunu, a také bych se ráda podívala do Indie,“ prozrazuje.

Před každou takovou expedicí je přitom velice důležitá příprava, která zabere minimálně týden. „Například před cestou do Amazonie je potřeba i zdravotní příprava, protože můžete narazit na spoustu nebezpečí. Musíte vědět, co čeho jdete, každý had nebo pavouk může být potenciálně smrtelný. Docela složité ale je ubránit se tropickým nemocem, já jsem prodělala horečku denge, dala mi opravdu zabrat a nepřála bych to ani největšímu nepříteli,“ říká.

Kateřina Švagrová byla také členkou zlatého týmu žen na mistrovství Evropy v muškaření v roce 2018 a letos by se mohla podívat i na mistrovství světa. Poprvé bude totiž tato vrcholná soutěž oficiálně otevřena i pro ženy.

Mění se tím trochu to, že rybářský svět byl dlouhá léta výsadou mužů. „Ze začátku jsem mezi muži měla obrovský problém, ale muškaření u žen začíná být stále populárnější. V Americe se říká, že to je nejrychleji rostoucí ženský sport vůbec, a zdá se mi, že muži to začínají více tolerovat, možná i více chápat,“ uzavírá Kateřina Švagrová.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související