Už nešlo o omrzliny, ale o to, jestli přežiju. Na Mount Everestu zažil kritické chvíle

Ivo Grabmüller se od mládí věnuje triatlonu, v rámci tréninků jezdil i do hor, ale impulz pro opravdové horolezectví dostal až v roce 2008 při cestě na Nový Zéland. „Následně jsem se v roce 2009 při návštěvě Afriky rozhodl vystoupat na Mount Kenyu a Kilimandžáro,“ vzpomíná.

Kilimandžárem coby nejvyšší horou Afriky tak začalo dobývání Koruny planety. Následovaly výstupy na Aconcaguu v Jižní Americe, kavkazský Elbrus, horu Puncak Jaya na ostrově Nová Guinea, Denali v Severní Americe i Mount Vinson v Antarktidě.

Dobývání Koruny planety začalo na Kilimandžáru v Africe|foto: Archiv Ivo Grabmüllera

Zbývala vůbec nejvyšší hora světa – Mount Everest v Asii. Zde na něj však čekal jednoznačně nejtěžší výstup jeho života. „Je to 8850 metrů, a to jsou podmínky, které si většina lidí nedovede ani představit. Je tam 30 procent kyslíku ve vzduchu oproti tomu, co je tady dole, a to je žalostně málo,“ říká.

Už to by samo o sobě bylo dost náročné, ale Ivo Grabmüller se navíc dostal do kritické situace. „Na vrcholu mi došel kyslík. Vyměnil jsem si druhou lahev, ale bohužel třetí byla prázdná. Nandal jsem si kyslíkovou masku, chtěl jsem se nadechnout a nebylo co,“ popisuje.

Bez kyslíku a v padesátistupňovém mrazu

To znamenalo zásadní problém, který ho bezprostředně ohrozil na životě. „Já jsem tam s tím kyslíkem vylezl, a když vám ho někdo nahoře sebere, je to o to horší. To je jako ucpat si nos a pusu najednou,“ vysvětluje.

Nezbylo mu nic jiného než sestupovat bez kyslíku. Vrcholový hřeben, který cestou nahoru přešel za hodinu a dvacet minut, najednou zdolával čtyři hodiny. Navíc se změnilo počasí, výrazně se ochladilo, začalo foukat a sněžit.

Ivo Grabmüller|foto: Archiv Ivo Grabmüllera

„Z relativně příjemného počasí bylo rázem minus padesát. Já jsem musel každou chvíli sundávat rukavici, abych přecvakl úvaz lana, musel jsem sáhnout do sněhu, rukavice vlhla. Věděl jsem, že mi omrzají ruce, ale v té chvíli už nešlo o omrzliny, ale spíš o to, jestli se dostanu dolů živý,“ vzpomíná Ivo Grabmüller.

Sestup z Mount Everestu mu trval deset hodin, což je dvojnásobek běžné doby. Byl unavený, dehydrovaný, také mozek mu fungoval trochu jinak než obvykle. „Musím přiznat, že si vzpomenete na věci, které vám připadají strašně dávno a zapomenuté. Bojujete o život, a to určitě ovlivňuje myšlení,“ dodává.

To, co jsme našli na vraku trajektu Estonia, nás vyděsilo, říká potápěč

• Upravit
• Smazat

Patří mezi několik málo lidí, kteří jsou povoláváni k zahraničním expedicím do velkých hloubek. Mezinárodně uznávaného vrakového potápěče Jindřicha Böhma mohli nedávno lidé potkat také v Hluboké nad Vltavou, kde se konal festival Voda, moře, oceány.

Omrzlo mu všech deset prstů. Některé už má v současné době v pořádku, ale zároveň Ivo Grabmüller ví, že jeho výstup na nejvyšší horu světa nezůstane bez následků. „Myslím, že nejen v případě Everestu by si měl člověk uvědomit, že všichni jsme smrtelní. Obzvlášť na takhle vysokých horách tomu jdeme hodně naproti a stát se může cokoliv,“ komentuje.

Ivo Grabmüller zatím netuší, kdy se bude moci vrátit k oblíbené cyklistice a lyžování. Jeho prsty už navždy budou náchylné k omrzání. „Nevím, jestli jsem si trochu nepřibouchl cestu do těch hor, ale uvidíme. Chtěl jsem se vydat na jižní pól, teď to spíš vypadá, že když to bude jen trochu možné, tak bych si v lednu splnil další svůj sen – vyfotit si horské gorily. Dozvěděl jsem se, že ještě vzácnější jsou ty nížinné, takže mě láká Burundi, Kongo a Uganda,“ uzavírá.