Co dělám v rozhlase:
V Českém rozhlase České Budějovice v současné době pracuji jako redaktor publicistiky. Mám na starosti magazín Vltavín, rubriku Jihočeská vlastivěda, podílím se na pořadu O čem se mluví a připravuji publicistické příspěvky.
Před rozhlasem:
Rádioví posluchači z jihu Čech znají můj hlas z dnes už neexistujícího Eldorádia, z něhož jsem odešel v roce 2006, abych se na osm let stal novinářem v Deníku. Tam jsem podrobně poznal především Českokrumlovsko a Pošumaví. Věnoval jsem se tématům otáčivého hlediště, protipovodňových opatření, komunální politiky, ale i historických událostí tohoto regionu.
V různých rádiích jsem už pracoval dohromady jedenáct let a novinařina mi pak vstoupila do života jako zajímavá změna, ale i zásadní životní zkušenost. Jenomže voda není krev a papír není éter. Časem mě to začalo táhnout zpět do vysílacího a nahrávacího studia, a tak jsem se přihlásil na konkurz do českobudějovického Českého rozhlasu.
Co mě baví:
Jsem vyznavačem poctivé folkové a country hudby, melodického rocku, fotografování a počítačové grafiky. Jsem spoluautorem hudebního projektu Bohemiano, pro který skládám hudbu a částečně texty.
Všechny články
-
Tenký svazek z budějovického archivu zachycuje náhlý zánik demokracie, následovalo přejmenování ulic
Z Masarykova náměstí se stal Adolf Hitler Platz. Třída dr. Beneše byla přejmenována na Konrad Henlein Strasse, Wilsonovo náměstí na Hermann Göring Platz...
-
Údajné paranormální jevy v českobudějovické Plachého ulici vzbudily v roce 1921 velkou pozornost
Na podzim roku 1921 se do jednoho bytu v Plachého ulici v Českých Budějovicích nastěhoval fiakrista Ernest s rodinou. Byt měl nechvalnou pověst, protože v něm prý strašilo.
-
Vysoký kříž v areálu zaniklého hradu Příběničky na Táborsku připomíná tři členy rodu Fellnerů
Dlouho po zániku hradu Příběničky mezi Táborem a Opařany byl v jeho areálu, zcela atypicky přímo na dně někdejšího příkopu, vztyčen téměř čtyři metry vysoký kříž.
-
K Alžbětě u Strakonic chodili poutníci, ženy tu prováděly noční obřady. Kámen proto musel zmizet
Nápadné kameny v krajině bývaly předmětem pověr a zvláštní úcty. V 17. století stával nedaleko Strakonic u cesty k Volyni vztyčený kámen, možná původně mezník či památník.
-
Mikoláš, ztratil plášť, pokřikovala Maruška Kailová na svého budoucího manžela, malíře Mikoláše Alše
Má nejdražší, zlatý miláčku, jediná myšlenko, dušinko nejmilejší, moje Marino! Tak vroucně častoval svoji budoucí manželku proslulý český malíř Mikoláš Aleš.
-
Jižní Čechy jsou posety mohylami. Ty sloužily zpravidla k pohřbívání obyčejných lidí
Jihočeský kraj se může chlubit památkami z různých historických etap. Mezi ty nejstarší patří hradiště a mohylová pohřebiště. A právě mohylami je region doslova posetý.
-
Slavnému rybníkáři Krčínovi patřil v Krumlově úplně jiný dům, než se dlouhá léta uvádělo
Záznamy z rozhlasového archivu, které jsou sice většinou desítky let staré, ale nezestárly ani po technické, ani po obsahové stránce. Zajímavé ohlédnutí přináší Vltavín.
-
Hrazánky jsou větší než Hrazany. Zdrobnělina v názvu obce nemusí vždy odpovídat skutečnosti
Zaměřme pozornost na dvojice jihočeských obcí, jejichž názvy se odlišují pouze tím, že jeden je zdrobnělinou toho druhého. Ne vždy se tato sídla nacházejí vedle sebe.
-
Vesnice ve tvaru dřevorubecké pily je poblíž Jindřichova Hradce. Původně se jmenovala podle hraběnky
Při pohledu z letadla či na mapu vidíme, že jihočeské vesnice mívají náves a domy jsou často rozloženy v řadách podél cesty. Jedna osada však připomíná dřevorubeckou pilu.
-
Když kostel ve Zlaté Koruně přestal sloužit svému účelu, barvilo se tu prádlo a vyráběly sirky
Zní to zvláštně, že by se ze svatostánku mohla stát továrna. Ale stala. Ve Zlaté Koruně. Kostel svaté Markéty ze 14. století přestal roku 1785 sloužit svému účelu.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 35
- 36
- 37
- 38
- 39
- …
- následující ›
- poslední »