K Alžbětě u Strakonic chodili poutníci, ženy tu prováděly noční obřady. Kámen proto musel zmizet

12. březen 2025

Nápadné kameny v krajině bývaly předmětem pověr a zvláštní úcty. V 17. století stával nedaleko od Strakonic u cesty k Volyni vztyčený kámen, možná původně mezník nebo památník nějaké neznámé události.

Svým tvarem a obrysem poněkud připomínal lidskou postavu a navíc do něj někdo vyryl oči, ústa, nos a naznačil ženská ňadra. Mohlo jít o rozpustilost nějakého pasáčka, který se venku nudil, a tak vzal hřebík a hrál si na sochařskou tvorbu.

Přirozený kamenný útvar tím ale dostal lidskou tvář a začalo se mu říkat Alžběta. Stal se ve své době velmi známým a vyhledávaným, přicházeli k němu poutníci a přinášeli dárky v naději, že jim bude navráceno zdraví. K Alžbětě se obracely zejména mladé ženy, které u ní prováděly noční obřady, aby si zajistily plodnost anebo zdárný průběh těhotenství.

Takové pohanské zvyklosti byly ale v rozporu s křesťanstvím. Katolická církev musela zakročit, tím spíše, že se Alžběta nacházela na strakonickém panství, které patřilo řádu maltézských rytířů.

Roku 1656 proběhlo vyšetřování a pohanská modla pak byla odvezena do Strakonic a uschována na hradě. Dlouho ležela pod věží Rumpálem, odkud se ztratila neznámo kdy a neznámo kam.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související