Když kostel ve Zlaté Koruně přestal sloužit svému účelu, barvilo se tu prádlo a vyráběly sirky
Zní to zvláštně, že by se ze svatostánku mohla stát továrna. Ale stala. Ve Zlaté Koruně. Kostel svaté Markéty, postavený ve 14. století, je dnes vkomponován do objektu s číslem popisným 37. Stojí při silnici mezi klášterem a Novou Korunou a roku 1785 přestal sloužit svému účelu.
V rámci rušení klášterů za josefinských reforem byl zlatokorunský kostel vyklizený, rozdělený patrem a připravený k dalšímu užívání.
Ještě v 18. století se v něm bělilo a barvilo prádlo, hrálo divadlo a vyráběly látky. Po roce 1800 zaujaly jeho prostory podnikatele Joose k přechodné výrobě tužek, poté sloužil k bytovým účelům.
V lednu 1843 se nájemcem kostela stal známý sušický výrobce sirek Bernard Fürth, a tak není divu, že objekt ještě téhož roku vyhořel. Fürth jej však zrekonstruoval a o čtyři roky později dokonce získal povolení ke stavbě nové obytné a skladištní budovy v čísle popisném 47.
Bernard Fürth zemřel v září 1849 na choleru, ale díky jeho manželce Anežce a synům fungovala filiálka sušické sirkárny ve Zlaté Koruně až do roku 1884.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
