Zdena Kolářová: Jak jsem natáčela s Gottem
Byla jsem někdy v roce 1990 coby redaktorka budějovického rozhlasu na jedné velké akci v rakouském Freistadtu, kde jako VIP host účinkoval i Karel Gott.
„Jdem s ním něco natočit, ne?“ řekla mi tlumočnice, Češka, která léta žila v Rakousku. „Já mám natáčet s Gottem, ty ses zbláznila?! Měla jsem jeho plakát v dětským pokojíčku a teď ho tady mám mírniks týrniks votravovat?“
„Jaký votravování, uděláš mu reklamu, každej zpěvák v Rakousku by byl rád, že se o něm mluví,“poučila mne, jak to chodí v kapitalismu.
Gott měl schůzku s vídeňskou televizí, moc se mu do dalšího rozhovoru nechtělo, ale nakonec řekl, že až bude hotov, mám se připomenout. Vídeňákům naštěstí došly baterie v kameře a já jsem s tlukoucím srdcem natočila s Mistrem krátký rozhovor.
Byla jsem už velká holka, ale když jsem vypnula magnetofon, třásla se mi kolena. Pak jsme se s ním setkaly ještě na náměstí, kde běžel program. Stál pod schůdky na jeviště.
Zkoumaly jsme shora, jestli si barví vlasy. Myslely jsme si s kolegyní, že jsme zcela nenápadné a že nás nevnímá, protože se podepisoval divákům, když se náhle ozvalo: „Ne, dámy, vlasy si ještě nebarvím. Vadilo by vám to?“ zasmál se božský Kája.
Ne, nevadilo, řekla jsem servilně a byla to i pravda. Když celá léta, každý večer, koukáte do očí svého plakátového idolu, odpustíte mu všechno.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
