Zdena Kolářová: Jména

Jak se zdá rodičům, co vymýšlejí pro své děti podobné hovadiny, nezáleží na tom, jak se nositel tohoto jména s touto zátěží vypořádá, ale hlavně na upoutání pozornosti ke své osobě. Protože kdo někde v Evropě slyšel o herečce, která v zámoří hraje šestá kamna ve filmu. Teď se o ní píše, i když sláva je to jepičí.

Při té příležitosti jsem si všimla, že u nás se v poslední době těší oblibě docela hezká jména. Eliška, Anna, Tereza, dlouhodobě Jan nebo Jakub.

Na druhou stranu, i v Čechách dávají rodiče svým dětem jména, z nichž sami jejich nositelé možná až tolik radosti nemají. Chtěli byste se jmenovat třeba Chrudoš nebo Bivoj?

Moje babička říkávala, že každé jméno je hezké, když se hezky vysloví. Dost by mě zajímalo, jak se to dařilo třeba u jména Pětiletka, které dali rodiče své dceři narozené po válce v časech budování.

Křestní jméno je takové člověčí logo. Ženy se vdají a změní příjmení, ale jméno zůstává. Často v legrační kombinaci, zvlášť v pozdějších letech. Rozhodnou-li rodiče, že v křestním listě bude zapsána zdrobnělina Blanička, bude ji dcera nosit i tehdy, kdy jí nebudou čouhat z povijanu prstíčky jako korálky, ale bude po světě ťapat na solidních dvaačtyřicítkách. A bude-li mít zdrobnělé příjmení – třeba Konvičková - a sto kilo k tomu, nezbaví se posměšných poznámek.

Tak pozor při výběru křestních  jmen. Takový Honzík nebo Anička je přece jen hezčí než Antarktida, co říkáte?