Zdena Kolářová: Chvála dechovky

29. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Trumpeta (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Dechovka je pro mnohé lidi hudební žánr, o němž mluví s jistou dávkou shovívavého pohrdání. To přece není žádné umění, to jejich umcaca. Chci se dechovky trochu zastat, i když to vlastně nepotřebuje.

Jednak mám mezi muzikanty hrajícími tenhle typ hudby spoustu kamarádů a za druhé vím, že ovládnout jakýkoli nástroj vyžaduje vedle talentu ještě mnohaletou píli.

Klarineťák u dechovky musí zvládnout svůj nástroj se stejnou bravurou jako Felix Slováček. Jen je v televizi méně často a dělá se svým „štěbencem“ menší show.

Dost často se lidé smějí naivním veršům, které vznikly před dávnými lety lidovou tvořivostí. Porovnám-li to se sprosťárnami ve výplodech některých raperů, mám pocit, že rozháranou duši současného posluchače uklidní spíš Šla Nanynka do zelí než „třesou se ti kolena, vypadáš jak stařena.“ A to je hodně korektní citace rapperského veršování.

Kdysi mě hasiči, s nimiž jsem jako redaktorka českobudějovického studia natáčela, pozvali na bál. A já jsem do Jámy, kde se konal, skutečně přijela. Jen začala hrát dechovka, šla jsem z ruky do ruky a byla nadšená, protože na vsi umí tancovat každý mužský. V životě jsem se  nevyřádila tak jako na tomto plese.

Takže na dechovku prostě nedám dopustit. Ale ona mé zastání vlastně nepotřebuje, protože má mnoho obdivovatelů i beze mne. Když jsem před čtyřiceti lety nastoupila do budějovického rozhlasu, byla dechovka slyšet nejen z vysílání, ale v celé budově.

Naše studio bylo co do počtu posluchačů suverénně nejlepší z celé republiky. Nejen proto, že tu pracovala spousta šikovných lidí, kteří vysílání připravovali, ale taky proto, že na vlnách naší stanice našli posluchači muziku, kterou měli rádi.

autor: Zdena Kolářová | zdroj:
Spustit audio

Související

  • Zdena Kolářová: Výchovné metody

    Koukala jsem nedávno z okna. Po chodníku šla mladá maminka s baculatým chlapečkem, který se náhle rozběhl a... spadl. Zůstal ležet, chvíli čekal, jestli ho máma zvedne.

  • Zdena Kolářová: Úsměvy

    Není pochyb o tom, že úsměv je velký dar, který můžeme, zcela zdarma, nabídnout jako vstřícné gesto. Někdo měl to štěstí a narodil se s vlídnými, usměvavými rysy.

  • Zdena Kolářová: Řemeslníci

    Stále častěji jsou slyšet oborníci, kteří říkají, že lidí, kteří se chtějí  vyučit nějakému řemeslu, ubývá. Pravdou je, že kominíka si musí člověk předcházet.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová