Zdena Kolářová: Chvála dechovky

Jednak mám mezi muzikanty hrajícími tenhle typ hudby spoustu kamarádů a za druhé vím, že ovládnout jakýkoli nástroj vyžaduje vedle talentu ještě mnohaletou píli.

Klarineťák u dechovky musí zvládnout svůj nástroj se stejnou bravurou jako Felix Slováček. Jen je v televizi méně často a dělá se svým „štěbencem“ menší show.

Dost často se lidé smějí naivním veršům, které vznikly před dávnými lety lidovou tvořivostí. Porovnám-li to se sprosťárnami ve výplodech některých raperů, mám pocit, že rozháranou duši současného posluchače uklidní spíš Šla Nanynka do zelí než „třesou se ti kolena, vypadáš jak stařena.“ A to je hodně korektní citace rapperského veršování.

Kdysi mě hasiči, s nimiž jsem jako redaktorka českobudějovického studia natáčela, pozvali na bál. A já jsem do Jámy, kde se konal, skutečně přijela. Jen začala hrát dechovka, šla jsem z ruky do ruky a byla nadšená, protože na vsi umí tancovat každý mužský. V životě jsem se  nevyřádila tak jako na tomto plese.

Takže na dechovku prostě nedám dopustit. Ale ona mé zastání vlastně nepotřebuje, protože má mnoho obdivovatelů i beze mne. Když jsem před čtyřiceti lety nastoupila do budějovického rozhlasu, byla dechovka slyšet nejen z vysílání, ale v celé budově.

Naše studio bylo co do počtu posluchačů suverénně nejlepší z celé republiky. Nejen proto, že tu pracovala spousta šikovných lidí, kteří vysílání připravovali, ale taky proto, že na vlnách naší stanice našli posluchači muziku, kterou měli rádi.