Zdena Kolářová: Chvála dechovky

29. červenec 2021

Největší audioportál na českém internetu

Ilustrační foto | Foto: Fotobanka Pixabay

Zdena Kolářová: Chvála dechovky

Dechovka je pro mnohé lidi hudební žánr, o němž mluví s jistou dávkou shovívavého pohrdání. To přece není žádné umění, to jejich umcaca. Chci se dechovky trochu zastat, i když to vlastně nepotřebuje.

Jednak mám mezi muzikanty hrajícími tenhle typ hudby spoustu kamarádů a za druhé vím, že ovládnout jakýkoli nástroj vyžaduje vedle talentu ještě mnohaletou píli.

Klarineťák u dechovky musí zvládnout svůj nástroj se stejnou bravurou jako Felix Slováček. Jen je v televizi méně často a dělá se svým „štěbencem“ menší show.

Dost často se lidé smějí naivním veršům, které vznikly před dávnými lety lidovou tvořivostí. Porovnám-li to se sprosťárnami ve výplodech některých raperů, mám pocit, že rozháranou duši současného posluchače uklidní spíš Šla Nanynka do zelí než „třesou se ti kolena, vypadáš jak stařena.“ A to je hodně korektní citace rapperského veršování.

Kdysi mě hasiči, s nimiž jsem jako redaktorka českobudějovického studia natáčela, pozvali na bál. A já jsem do Jámy, kde se konal, skutečně přijela. Jen začala hrát dechovka, šla jsem z ruky do ruky a byla nadšená, protože na vsi umí tancovat každý mužský. V životě jsem se  nevyřádila tak jako na tomto plese.

Takže na dechovku prostě nedám dopustit. Ale ona mé zastání vlastně nepotřebuje, protože má mnoho obdivovatelů i beze mne. Když jsem před čtyřiceti lety nastoupila do budějovického rozhlasu, byla dechovka slyšet nejen z vysílání, ale v celé budově.

Naše studio bylo co do počtu posluchačů suverénně nejlepší z celé republiky. Nejen proto, že tu pracovala spousta šikovných lidí, kteří vysílání připravovali, ale taky proto, že na vlnách naší stanice našli posluchači muziku, kterou měli rádi.

Mohlo by vás zajímat