Zdena Kolářová: Chvála dechovky
Dechovka je pro mnohé lidi hudební žánr, o němž mluví s jistou dávkou shovívavého pohrdání. To přece není žádné umění, to jejich umcaca. Chci se dechovky trochu zastat, i když to vlastně nepotřebuje.
Jednak mám mezi muzikanty hrajícími tenhle typ hudby spoustu kamarádů a za druhé vím, že ovládnout jakýkoli nástroj vyžaduje vedle talentu ještě mnohaletou píli.
Klarineťák u dechovky musí zvládnout svůj nástroj se stejnou bravurou jako Felix Slováček. Jen je v televizi méně často a dělá se svým „štěbencem“ menší show.
Dost často se lidé smějí naivním veršům, které vznikly před dávnými lety lidovou tvořivostí. Porovnám-li to se sprosťárnami ve výplodech některých raperů, mám pocit, že rozháranou duši současného posluchače uklidní spíš Šla Nanynka do zelí než „třesou se ti kolena, vypadáš jak stařena.“ A to je hodně korektní citace rapperského veršování.
Kdysi mě hasiči, s nimiž jsem jako redaktorka českobudějovického studia natáčela, pozvali na bál. A já jsem do Jámy, kde se konal, skutečně přijela. Jen začala hrát dechovka, šla jsem z ruky do ruky a byla nadšená, protože na vsi umí tancovat každý mužský. V životě jsem se nevyřádila tak jako na tomto plese.
Takže na dechovku prostě nedám dopustit. Ale ona mé zastání vlastně nepotřebuje, protože má mnoho obdivovatelů i beze mne. Když jsem před čtyřiceti lety nastoupila do budějovického rozhlasu, byla dechovka slyšet nejen z vysílání, ale v celé budově.
Naše studio bylo co do počtu posluchačů suverénně nejlepší z celé republiky. Nejen proto, že tu pracovala spousta šikovných lidí, kteří vysílání připravovali, ale taky proto, že na vlnách naší stanice našli posluchači muziku, kterou měli rádi.
Související
-
Zdena Kolářová: Výchovné metody
Koukala jsem nedávno z okna. Po chodníku šla mladá maminka s baculatým chlapečkem, který se náhle rozběhl a... spadl. Zůstal ležet, chvíli čekal, jestli ho máma zvedne.
-
Zdena Kolářová: Úsměvy
Není pochyb o tom, že úsměv je velký dar, který můžeme, zcela zdarma, nabídnout jako vstřícné gesto. Někdo měl to štěstí a narodil se s vlídnými, usměvavými rysy.
-
Zdena Kolářová: Řemeslníci
Stále častěji jsou slyšet oborníci, kteří říkají, že lidí, kteří se chtějí vyučit nějakému řemeslu, ubývá. Pravdou je, že kominíka si musí člověk předcházet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
