Zdena Kolářová: Výchovné metody
Koukala jsem nedávno z okna. Po chodníku šla mladá maminka s baculatým chlapečkem, který se náhle rozběhl a... spadl. Zůstal ležet, chvíli čekal, jestli ho máma zvedne, a když se tak nestalo, dal se do křiku.
Matka k němu pomalu došla a pobídla ho, aby vstal. Nepomáhala mu, jen čekala, až to udělá sám. Pak nastalo rodeo.
Klučík začal řvát na plné pecky v domnění, že matčinu zásadu zlomí. Ona stála dál. „Když chceš běhat sám, musíš se umět sám taky zvednout.“
No ne, to je teda tvrďák, ta máma, pomyslela jsem si. A pak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi, jako desetiletá holka, objevila na konci naší chatové osady borovici, na kterou se dalo vylézt jako po schodech. Sedávala jsem v poměrně velké výšce a koukala na rybník.
Do tohoto stromového azylu jsem lezla pokaždé, kdy jsem měla pocit, že mi nikdo nerozumí. Bylo to krásné až do doby, kdy mě v té výšce štípla nějaká hmyzí chamraď. Chvíli to bolelo, pak to začalo bolet víc a já nebyla najednou schopná slézt dolů.
I začala jsem bulet. Nevím, jakou intuici měli naši, ale najednou stál táta pod stromem. Myslela jsem si, že o mém úkrytu nevědí, ale když jsem se dlouho nevracela, šli najisto. Čekala jsem, že si mě táta hodí přes rameno a snese mne dolů.
A on jen tak řekl: „Tak pojď“. „Ale já nemůžu.“ „Když jsi vylezla nahoru, dolů to půjde taky.“ Určitě jsem si myslela o takovém přístupu něco nepěkného, ale co mi zbývalo. Nakonec jsem stála na pevné zemi, doma dostala na štípanec octový hadr a pochopila, že spoléhat má člověk především na sebe.
Ten malý človíček na chodníku to zřejmě pochopil také. Po chvíli se zvedl a po pár krocích už se sám chytil máminy ruky. Staré výchovné metody zkrátka pořád fungují.
Související
-
Zdena Kolářová: Úsměvy
Není pochyb o tom, že úsměv je velký dar, který můžeme, zcela zdarma, nabídnout jako vstřícné gesto. Někdo měl to štěstí a narodil se s vlídnými, usměvavými rysy.
-
Zdena Kolářová: Řemeslníci
Stále častěji jsou slyšet oborníci, kteří říkají, že lidí, kteří se chtějí vyučit nějakému řemeslu, ubývá. Pravdou je, že kominíka si musí člověk předcházet.
-
Zdena Kolářová: Mural
Víte, co je mural? Já jsem si v novinách přečetla, že velkoplošná malba ve veřejném prostoru. Kultivují se tak třeba protihlukové zdi nebo boční stěny panelových domů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
