Zdena Kolářová: Mural
Víte, co je mural? Já jsem to do nedávné doby nevěděla. Až jsem si v novinách přečetla, že je to velkoplošná malba ve veřejném prostoru. Kultivují se tak, na objednávku a zcela legálně, neutěšené prostory jako třeba protihlukové zdi nebo boční stěny panelových domů.
Něco podobného teď uskutečňují například v Plzni, kde výtvarníci tímto způsobem vykrášlí skoro kilometr holých protihlukových panelů. Namalované stromy skoro splývají s těmi, které rostou na druhé straně zdi a pokukují z výšky na konkurenci.
Přestože nejsem znalec výtvarného umění, zdá se mi, že tady se opravdu povedlo sladit přirozené prostředí s uměním na jedničku. Vizuálně vše ladí a je dost příjemné, že zeď není pomalovaná žádnými vyceněnými zuby, strašidelnými jokery nebo Kalupinkami s vytřeštěnýma očima, které občas vídám načmárané na zdech domů.
Graffiti mi neučarovalo nikdy, zvláště pak po zkušenosti s vlastním domem, jehož fasáda se po šedesáti letech zaskvěla novou barvou a čistotou, aby na ní do čtrnácti dnů přibyly nesmyslné klikyháky. Jen tak, aby měl kazisvět s prázdnou hlavou schovanou v kapuci pocit, že je velký „king.“
„Proč čmáráte na zdi, které vám nepatří?“ Ptala jsem se při natáčení rozhlasového pořadu na tohle téma. „Je to prestižní věc. Máme každý svou značku a podle toho každej ví, jak jsem úspěšnej.“ Pravil mi tenkrát ten chlapec.
Přiznám se, že mě velmi svrběly dlaně a měla jsem nutkání dát mu pár facek. Jenže to by mi zákon neodpustil ani ve chvíli, kdybych malíře chytila na místě činu. Kdyby stál metr od zdi a já ho inzultovala, potrestali by mne. To jsou věci, že?
Ale jinak se mi část muralů docela líbí. Argument plzeňských radních, že chtějí návštěvníky svého města vlídně přivítat, je moc sympatický. Škoda, že nejde malířskými barvami vylepšit i pošmournou náladu společnosti. To by bylo moc hezké.
Související
-
Zdena Kolářová: Chvála
Říká se, že dobré slovo zmůže víc než bič. Pamatuji se, jak jsem se jako dítě pachtila, abych zažehla obdivné plamínky v očích svých rodičů.
-
Zdena Kolářová: Marbulínek
Čas od času se stane, že mi ke všem mým neduhům přibude ještě jeden. Vypozorovala jsem, že je to většinou tehdy, když udělám něco, co se neslučuje s dobrými mravy.
-
Zdena Kolářová: Roušky
Stalo se to, co by nás nikdy ani nenapadlo. Usmívali jsme se nad japonským zvykem nosit roušky. Teď je nosí celý svět a jen tak se to nezmění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.