Zdena Kolářová: Dovolená

4. srpen 2021

Vycestovat před lety na dovolenou s devizovým příslibem byl zázrak. Malou částku peněz vám dali v bance na nejnutnější výdaje a běda, když vás na cestě autem potkala nepředvídaná událost.

Každý cestovatel počítal s rezervou a nějakou tu marku navíc měl ukrytou v důmyslné skrýši. Já například v botě. Můj tehdejší  přítel vzal s sebou k Jadranu svou dceru a já svého syna.

Už na začátku cesty jsme dali finance na hromádku a řekli si, že nebudeme šetřit a dopřejeme sobě i dětem malý blahobyt. Což v našem případě znamenalo zmrzlinu pro děti a pár deci pro nás dospělé.

Po týdnu společné finance začaly docházet. „A co ta banka v tvé botě? Nepřidáš ještě na společnou hromádku?“ zeptal se mě tehdy přítel. „Ne, chci si tady koupit prstýnek s kamejí.“ „ No, jak myslíš, mě totiž něco napadlo, takové překvapení.“

Když tohle muži řeknou, je třeba mít se na pozoru. Obvykle se za touto ledabylou větou skrývají hrozné věci. Například noční bojovka v lese či grilovačka s kámoši z vojny, kteří z bytu udělají kůlničku na dříví.

„Dneska jdeme na večeři. Ale ne do jídelny. Na pořádnou, luxusní večeři.“ „Ale vždyť na ni nemáme peníze.“ „Máme. Ty tvoje!“  řekl nesmlouvavě přítel. „Ale já chci ten prstýnek.“ „Hele, prstýnek ti přinese budějckej ježíšek, ale zážitek od moře se už opakovat nebude.“

Děti zíraly, co udělám, a protože jsem nechtěla ztratit glanc, vydolovala jsem z boty peníze a trucovitě je dala na stůl. V duchu jsem zuřila, ale pak…

Večeřeli jsme na dlouhatánském mole, pod námi šplouchalo moře a na talíři nám přinesli  úžasnou grilovanou rybu a dobré víno. Na obzoru se v šedavém oparu rýsovaly hory a já si najednou uvědomila, že tenhle okamžik je z těch, na které se nezapomíná.

Ježíšek slovo dodržel. V sametové krabičce se pod stromečkem blýskal zlatý prstýnek. Už jej nenosím, ale na ten jadranský večer vzpomínám často. Inu, muži mívají někdy docela dobré nápady.

Spustit audio

Související

  • Zdena Kolářová: Chvála dechovky

    Dechovka je pro mnohé lidi hudební žánr, o němž mluví s jistou dávkou shovívavého pohrdání. To přece není žádné umění, to jejich umcaca. Chci se dechovky trochu zastat.

  • Zdena Kolářová: Výchovné metody

    Koukala jsem nedávno z okna. Po chodníku šla mladá maminka s baculatým chlapečkem, který se náhle rozběhl a... spadl. Zůstal ležet, chvíli čekal, jestli ho máma zvedne.

  • Zdena Kolářová: Úsměvy

    Není pochyb o tom, že úsměv je velký dar, který můžeme, zcela zdarma, nabídnout jako vstřícné gesto. Někdo měl to štěstí a narodil se s vlídnými, usměvavými rysy.