Vizitka prozrazuje postavení člověka. Čím vyšší funkce, tím méně je na ní údajů
Vizitky se údajně začaly používat jako náhrada za osobní návštěvu. Historka praví, že ve šlechtických kruzích se přálo se k Vánocům a Novému roku, a protože jeden šlechtic se nemohl dostavit, poslal pouze svou navštívenku.
Podle odbornice na etiketu Aleny Špačkové je vizitka výrazem osobnosti člověka. „I dnes si uvědomujeme, že nahrazuje osobní kontakt. Dává nám osobní informace o člověku. Proto bychom vždy, když dostaneme vizitku, měli dát najevo, že si toho vážíme,“ dodává.
Na firemní vizitce by mělo být označení instituce, adresa, telefonní číslo, emailová adresa a samozřejmě jméno osoby a její funkce.
„Když se seznámíte s novým člověkem a dostáváte od něj firemní vizitku, můžete i odhadnout, jak vysoká je jeho funkce. Čím výše postavený člověk, tím méně údajů na vizitce,“ prozrazuje Alena Špačková.
Oficiální vizitky mají být z hladkého papíru a jednobarevné. Seriózní vizitka se vyhýbá přílišné barevnosti, konkrétním obrázkům, ornamentům.
Když vám někdo dá vizitku, opravdu si ji přečtěte a pak viditelně uložte do pouzdra
I moderní etiketa stále ještě uznává vizitky, česky navštívenky. Současný trend však naznačuje, že ne vždycky a ne všude je nutné si vizitky dávat. Situace je značně rozkolísaná, pokud se seznámíte s novým člověk, vizitku mu nutně dávat nemusíte.
V pracovním styku je automatické, že nabídnu druhému svou vizitkou se slovy: „Tady je moje vizitka.“ V soukromém setkání volím větu: „Mohu nabídnout svoji vizitku?“
Klasická etiketa tvrdila, že vizitky se mají předávat až po skončení jednání, když obě strany uznají za vhodné, že se ještě v budoucnu potkají, že ještě budou spolupracovat.
„Dnes vizitku můžete předat v momentě, kdy s návštěvou usednete do auta a vezete ji třeba z nádraží na místo jednání. Nejběžnější praxe je, že se sejdou dva lidé v místě jednání a předají si vizitku. To má i praktické důvody, vizitku si položíme před sebe na stůl a pomůže nám se zapamatováním jmen,“ uzavírá Alena Špačková.
Související
-
Mladá paní? Toto oslovení nepoužívejte nikdy, radí odbornice na etiketu
Pro oslovení používáme jméno, funkci, nebo titul. V pracovním styku je nejlepší funkce, při neformálních příležitostech, na dovolené, při sportu můžeme zvolit křesní jméno.
-
Janičko, Alenko, Ivanko. Oslovujete lidi zdrobnělinami? Nemusí jim to být příjemné
Někteří lidé při oslovování druhých rádi používají zdrobněliny jmen. Odbornice na etiketu Alena Špačková před tím ale varuje. Vždy je nutné sledovat, jak člověk reaguje.
-
Slečna, nebo paní? Když si žena zakládá na tom, že je svobodná, respektujte to
Oslovování lidí by při setkání mělo být až na druhém místě. „Neoslovuji neznámé lidi, když nemusím. V pracovním procesu je to samozřejmě jiná záležitost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
