Když vám někdo dá vizitku, opravdu si ji přečtěte a pak viditelně uložte do pouzdra

Předávání vizitky
Předávání vizitky

I moderní etiketa stále ještě uznává vizitky, česky navštívenky. Současný trend však naznačuje, že ne vždycky a ne všude je nutné si vizitky dávat. Situace je značně rozkolísaná, pokud se seznámíte s novým člověk, vizitku mu nutně dávat nemusíte.

Rozlišují se pracovní, soukromé a osobní vizitky. „Na pracovní vizitce je jméno, funkce, adresa zaměstnavatele. Neměla by tam být soukromá adresa, ta se uvádí pouze v případě, že člověk má být k dispozici i ve volném čase. V našich krajích se ještě uvádějí tituly. Výjimkou jsou diplomatické vizitky, protože tam se vysokoškolské vzdělání předpokládá, a tak akademický titul na vizitce neuvidíte,“ vysvětluje odbornice na etiketu Alena Špačková.

Na soukromých vizitkách se uvádí jméno, libovolně titul a soukromá adresa. Osobní vizitku zpravidla mívají manželské páry, jsou na ní pouze jména, žádná adresa ani kontakt.

Komu dávat vizitku? Základní pravidlo je jednoduché – člověku, se kterým se ještě chci v budoucnosti setkat, nebo o kterém vím, že se s ním ještě setkám. Vizitka pomůže k zapamatování jména a usnadní další kontakt.

Když dostanete vizitku, vezměte ji do ruky a podívejte se na ni. „Opravdu ji přečtěte, ideálně ještě vstřícně okomentujte adresu, grafické ztvárnění, to, co na vizitce vidíte. Pak vizitku viditelně uložte. Muži do náprsní tašky, ženy by měly mít pouzdro, nevhodné je vizitku jen tak hodit do kabelky. Pokud si předáváte vizitky při jednání, nechte je na stole, pomohou vám při následné komunikaci,“ radí Alena Špačková.

Prohřeškem proti etiketě je cokoliv na vizitku psát, když nás u toho druhý vidí. „Naopak když dojdu domů, tak si na vizitky poznámky píšu. Mám určité informace, vím, že se s těmi lidmi ještě sejdu, takže si poznamenám, co jsem se dozvěděla a použiji to při dalším jednání během nezávazné konverzace,“ doplňuje Alena Špačková.

Spustit audio

Související