Sedlákovi z Biliny na Písecku probodli v bitvě u Lipska tvář kopím. Lidé mu pak říkali „Diravej“

Tenhle příběh z napoleonských válek se vyprávěl ve Veselíčku u Milevska na Písecku a možná na něm něco pravdy bude. Tři sedláci ze sousední vesnice Biliny museli poskytnout své potahy a vozit s nimi zásoby pro rakouskou armádu. Když ale Napoleon zvítězil, zabavili Francouzi i selské povozy a využívali je pro sebe.

Dvěma sedlákům se podařilo utéct, pouze Jan Míchal vozil dál a vytrval až do Napoleonovy slavné porážky v bitvě u Lipska. Jeden ruský kozák tam Míchalovi probodl tvář kopím. Mohlo to samozřejmě dopadnout hůř.

Jihočeský sedlák se pak vrátil domů, ale tady už ho rodina mezitím oplakala a manželka se prý dokonce chystala znovu provdat.

Míchala čekal v rodné Bilině ještě dlouhý život, vždyť byl dosud mladý a otcovský statek ve skutečnosti převzal až po skončení válek roku 1815. Hospodařil čtyřicet let, zemřel na výměnku v roce 1861. Úředně se vlastně jmenoval Jan Tesař, Míchal se mu říkalo „po gruntě“, jak je v jižních Čechách zvykem.

Zlobilo ho, že mu lidé kvůli jizvě v probodnuté tváři přezdívají „Diravej“. Když ho tak jednou oslovili štamgasti v hospodě ve Veselíčku, dopálil se a řekl: „Zatracenej císař, tak dlouho jsem mu sloužil a tohle mám za to.“ Kdosi pak Míchala udal pro urážku panovníka, on se ale před soudem ubránil. Tvrdil totiž, že neměl na mysli císaře rakouského, nýbrž císaře Napoleona.  

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související