Psí obojky šila v ložnici, teď je prodává i do zahraničí. Navíc musherka Simona Pischeková sbírá úspěchy na závodech

Simona Pischeková se narodila ve Strakonicích, žila ve Veselí nad Lužnicí, studovala v Českých Budějovicích. V současnosti jsou jejím domovem Novohradské hory, a to hlavně kvůli psům. „Ono se řekne, že jsou to přece jenom psi a psy má dneska kdekdo, ale já už mám čtyři. A pokud se chcete věnovat aktivně mushingu, tak už je to životní styl, kterému přizpůsobíte všechno od bydlení po práci,“ vysvětluje.

Mushing je v představách lidí spojen obvykle s chlupatými psy, kteří ve spřežení uhání zasněženou krajinou. Sport má dnes ale mnoho podob. „Můžete si představit sportovce na kole, na koloběžce, v běhu nebo případně v zimě na běžkách a všechny tyto stroje jsou tažené jedním, nebo více psy,“ říká Simona Pischeková.

Mít vlastního psa není podle ní podmínkou. „Psy si můžete půjčovat, ale je takové nepsané pravidlo, že každý, kdo se tomu začne věnovat více, zjistí, že vztah toho běžce a jezdce se psem musí být opravdu intimní. S půjčeným psem to nikdy není takové, jako když máte vlastního,“ dodává.

Dosud největším sportovním úspěchem Simony Pischekové je stříbro z mistrovství Evropy. „Důležitější je pro mě spíš opravdu dobrý pocit ze závodu, kdy víte, že to sedlo psovi i vám a že jste jeli na sto procent, i když to třeba na medaili nestačilo. Ale samozřejmě medaile je velice příjemná,“ usmívá se.

Závodí s evropskými saňovými psy. „Jsou speciálně vyšlechtění z několika směsí různých ohařů, případně i greyhoundů, chrtů. Nejde o oficiálně uznané plemeno a my jako musheři to ani nechceme právě proto, abychom si sami mohli šlechtit nejlepší sportovce,“ popisuje.

Čtěte také

Tisíce masožravých rostlin pěstuje ve skleníku Markéta Aubrechtová. Vydala se za nimi i do dalekých hor

Simona Pischeková navíc vymyslela speciální obojky pro psy. „Mají dřevěné zapínání, nikoli plastové spony, které právě u našich silných psů často prostě nevydrží. Chtěla jsem vyvinout něco, co bude na přírodní bázi a zároveň funkční,“ vypráví.

Začátky byly podle ní vtipné. „Vyráběla jsem obojky sama doma v ložnici. Šila jsem i ve dvě v noci, takže tehdejší přítel byl opravdu nadšený. Dneska už mám normální dílnu a je to byznys, plnohodnotná práce,“ říká. Svůj čas tak dělí mezi výrobu obojků a aktivní musherskou kariéru.

Stále přitom před sebou vidí další cíle. „Myslím, že je tam ještě opravdu velký prostor, kam se dá posouvat, a já doufám, že se to do budoucna podaří. U obojků určitě můžu rozšířit pole působnosti, už se sice prodávají v zahraničí, ale zemí, které se ještě dají obsáhnout, je hodně. A co se týče mushingu, tak tam samozřejmě doufám ještě v ten nejvyšší možný titul,“ uzavírá.

Celý rozhovor s musherkou Simonou Pischekovou si poslechněte v cyklu Jihočeši.