Na horší trati v životě nejeli. Přesto manželé Zwettlerovi a jejich psi přivezli medaile z mistrovství světa v netradičním sportu
Úplně čerstvé a symbolicky zablácené medaile mají doma Tereza a Roman Zwettlerovi z Českých Budějovic. Manželský pár složený z kriminalisty a účetní jezdí se svými evropskými saňovými psy Muffin, Wafflí a Cookie závody kol, lidí a psů. Tomuto sportu se říká bikejöring – spočívá v tom, že člověk, bicykl a pes vytvoří spřežení, které absolvuje zhruba čtyřkilometrovou sprinterskou trasu v terénu.
Víkendové závody mistrovství světa v německé Leipě poznamenalo počasí. Přesto si oba Jihočeši vyjeli bednu. Roman byl v kategorii Master druhý, Tereza mezi Elite ženami bronzová.
Snadné to ale nebylo už od samého počátku, kdy uprostřed týdne po osmihodinové cestě dorazili do Leipy. „Hodně pršelo, předpověď ukazovala, že to nemá už asi nikdy skončit,“ směje se Tereza Zwettlerová. „Vyrazili jsme s pejsky aspoň si trať projít, protože na kole se tam v tom dešti vůbec nesmělo,“ popisuje.
„Trať byla super, byli jsme nadšení, byla to přesně naše krevní skupina – měkká trať, žádné tvrdé úseky, krásné motání se v lese, takže bylo jasné, že to bude hodně o technice, což nám vyhovovalo“ mluví Tereza Zwettlerová o své rok a půl staré fence Waffličce, pro kterou tvrdé rychlé tratě ještě nejsou.
„Ve čtvrtek nás už naštěstí pustili na trať, takže jsme si odjeli trénink. Holky šly krásně, měly zatáčky načtené tak, jak jsme potřebovali, takže to bylo super. Akorát že potom začalo zase pršet,“ pokračuje Tereza ve vyprávění.
Sobotní etapa byla podle ní skvělá. „Koloběžkové disciplíny, které předcházely závodu kol, trať pěkně utáhly, do zatáček se dalo dobře najíždět, měli jsme kvalitně vyjetou stopu. Ale v neděli to bylo strašný,“ líčí. Roman Zwettler přitakává: „To byl masakr, nejel jsem zatím na horším terénu. Bylo to hodně těžký, ve stylu, kdo nespadne, vyhraje.“
Čtěte také
„Do zatáček se nedalo najíždět tak, jak si člověk naplánoval,“ pokračuje jeho žena, „to jste dojeli k té zatáčce a ona byla úplně rozježděná. Takže jste tam najeli a doufali, že to dopadne.“ A dopadlo! Zatímco soupeři odpadali, manželé Zwettlerovi i jejich fenky projeli tratí bez ztráty kytičky.
„U mě je to hlavně díky Romčovi,“ chválí svého muže Tereza, „on chudák celou noc nespal a přemýšlel, že by mi přezul přední kolo. A nakonec to udělal.“
K rozhodujícímu okamžiku se vrací i Roman: „Jak kapky furt bušily do auta a neustával déšť, začínal jsem být nervózní. A tak jsem přemýšlel – měl jsem tam jednu pneumatiku s hrubým vzorem, ale ono není jednoduché v polních podmínkách bezdušové gumy přezouvat. Nicméně naše kamarádka na to měla vybavení, takže se nám to nakonec povedlo v šest ráno přehodit. A to, myslím, hodně promluvilo do konečného pořadí.“
Celý rozhovor o netradičním sportu bikejöringu se šampiony z jihu Čech Terezou a Romanem Zwettlerovými si poslechněte online.
Související
-
U nás baštíme maso, prozrazují část receptu na úspěch manželé, držitelé titulů ze závodů se psy
Speciálním odnožím mushingu, tedy závodů s psími spřeženími, se věnují Simona a Pavel Pischekovi z Českých Budějovic. Mladí manželé se zaměřují na individuální mushing.
-
Chodí se psy do nákupních center, vlaků i na eskalátory. Výcvik pomocníků pro nevidomé trvá měsíce
Na 400 vodicích psů vycvičilo středisko při Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých. Nejvhodnějším plemenem pro vodění slepců je labrador. Rád se učí a miluje lidi.
-
Hokej se hraje i pod vodou. Je to úžasně kolektivní sport, „sólíčkářům“ dojde vzduch, říká kapitán
Z tréninkových vod britských armádních potápěčů, kteří se chtěli zbavit nudy, do zemí Commonwealthu a pak i celého světa se rozšířil sport, jemuž se dříve říkalo Octopush.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
