Chodí se psy do nákupních center, nastupují do vlaků, jezdí na eskalátorech. Výcvik zvířecích pomocníků pro nevidomé trvá měsíce

„K nám do střediska nastupují pejsci v roce věku. Potom jejich odborný výcvik trvá přibližně osm měsíců,“ popisuje Lenka Kreidlová. Musí tomu ale předcházet už trénink štěňat. „Nejde to tak, že by štěňátko vyrůstalo někde v rodině, dovádělo si a nic se neučilo. To bychom potom měli velice těžkou a téměř nemožnou práci. Základnímu výcviku tedy předchází takzvaná předvýchova v dobrovolnických rodinách, se kterými se naše cvičitelky scházejí,“ vysvětluje.

Než se roční adept na vodicího psa dostane do výcvikového střediska, projde zdravotními a povahovými testy. „Pokud k nám nastoupí, tak už je jasné, že má všechny předpoklady, aby výcvik zvládl. Pak se učí 34 základních povelů, což jsou povely vyhledávací a označovací,“ objasňuje Lenka Kreidlová.

V podstatě jde o to, aby pes dokázal pomáhat nevidomému v pohybu tím, že mu označuje překážky. „To znamená, že pejsek označí, pokud je před člověkem něco, čemu se nedokáže vyhnout, nebo o čem by měl vědět, například schody,“ říká vedoucí střediska výcviku.

Takové označování pes nedělá značkováním, ani štěkotem, ani vrtěním ocáskem. „Všechno označuje tak, že zastaví. Cvičitelky psa učí, jak to má udělat. Například pokud jsou před ním schody dolů, pes zastavuje na prvním schodu. Pokud jde o schody nahoru, zastaví předními tlapkami na prvním schodu,“ líčí Lenka Kreidlová.

Čtěte také

Musím páníčka zachránit! Jak rozumět zvířatům, učí chovatelka a lektorka práce s domácími mazlíčky

Stejně tak musejí tyto signály ovládat i sami nevidomí, a tak pracovníci Střediska výcviku vodicích psů SONS vyučují i je. „Jde o to, aby si pes a člověk v signálech dobře rozuměli. Ve chvíli, kdy pejsek překážku označí, nevidomý ji bílou holí prozkoumá. Může jít o dveře, přechod, zastávku, lavičku a další základní orientační body, včetně eskalátorů. Jakmile je nevidomý připraven překážku překonat, naučeným povelem vyzve pejska k dalšímu pohybu,“ dodává Lenka Kreidlová.

Budoucí vodicí psy proto cvičitelé trénují v různých prostředích, zejména v terénu. „Předem nevíme, ke komu pejsek půjde – jestli to bude člověk, který žije na venkově, nebo například v Praze, jaký má životní styl, proto pes musí být univerzální a musí zvládnout všechno,“ zdůrazňuje šéftrenérka.

Ona i její kolegyně tedy při výcviku chodí s pejsky do nákupních středisek, nastupují do vlaků, jezdí na eskalátorech. „Pro pejsky někdy může být těžké chodit po roštech nebo můstcích, skrz které je vidět dolů, ale i na to musí být připravení. Čím je prostředí při výcviku různorodější, tím je to lepší,“ doplňuje.

Vodicí pes nakonec složí zkoušku a jeho nový pán ho obdrží i s osvědčením jako takzvanou kompenzační pomůcku, na kterou dokonce může čerpat příspěvek. I to se dozvíte z rozhovoru s Lenkou Kreidlovou ze Střediska výcviku vodicích psů v Praze Jinonicích, který si můžete poslechnout online.