Musím páníčka zachránit! Jak rozumět zvířatům, učí chovatelka a lektorka práce s domácími mazlíčky

12. srpen 2022

Gabriela Mařáková Železná pracovala jako produkční v rádiu, živila se jako modelka i jako fotografka. Nic z toho ale nebylo ono. Až ji jednoho dne napadlo, že bude dělat to, co umí nejlíp – starat se o zvířata. A tak založila zoo butik a začala zákazníkům radit, jak pečovat o domácí mazlíčky.

Dnes má celou Chovatelskou archu, na které plují fůry nejrůznějších zvířat. A vzdělávací středisko, kam jezdí rodiny, školy i školky a kde svým divákům, posluchačům a čtenářům zprostředkovávají cestu k chovatelství i média.

Na začátku její cesty ale byly – podobně jako u mnohých z nás – trpké zkušenosti nepoučených páníčků. První jezevčík, kterého dostala jako dítě, byl rozmazlený. „Nechtěli jsme, aby byl doma celý den sám, když jsme byli ve škole a rodiče v práci, a tak jsme ho nechávali hlídat babičce a dědovi. Ale ti dělali přesně to, co se nemá. Když se obědvalo, Beníček si vlezl pod stůl a začal štěkat a loudit a oni, místo aby mu dali jasně najevo, že tohle ne, tak mu dali piškůtek. Vlastně, aby nepřestal,“ směje se Gabriela Mařáková Železná.

„Vy máte odměnou posilovat dobré chování, které chcete podpořit. Babička s dědou posilovali to špatné. Takže pro psa to znamenalo, že zalézt pod stůl a štěkat rovná se odměna,“ vysvětluje chovatelka a lektorka práce s domácími mazlíčky.

Další začátečnickou chybou bylo, že se rodina psovi ve všem podřizovala. „Chovali jsme se k němu jako k miminku, jako k dítěti, dělali jsme všechno, co chtěl on. Když se bál, tak jsme ho chlácholili, čímž jsme to zase podporovali. Zkrátka, dělali jsme to přesně obráceně, než se to má,“ přiznává chovatelka.

Necvičím, vychovávám

A jak tedy vést svého psa správně? „Já zvířata necvičím, já je vychovávám. A to nejjednodušším a nejpřirozenějším způsobem, totiž pozorováním. Když učím děti, jak pracovat se zvířaty – je jedno, jestli je to králíček, morče, pejsek nebo chameleon – zdůrazňuju, že nejdůležitější je věnovat svůj čas a soustředěnou energii. Být s tím zvířetem a pozorovat ho. Protože tím poznáte jeho základní fungování,“ odpovídá Gabriela Mařáková Železná.

Práce se zvířetem se podle chovatelky netýká ani tolik zvířete, ale majitele. „Je to o práci s naší vlastní energií. To, jak se zvíře chová a jak na nás reaguje, vypovídá spíš o nás. Pes nás vnímá jako celek, nevnímá jenom naše slova. Takže nejsou důležité jen povely, ale i naše napětí v těle, intonace hlasu a to, jak se v tu chvíli cítíme. Pes pozná, jestli to, co říkáme, míníme vážně, nebo jestli je to jenom povel,“ popisuje.

Čtěte také

Jako příklad uvádí psy bezdomovců. „To jsou většinou psi, kteří jsou vyrovnaní, kteří se od těch lidí nehnou, kteří je následují. A je to tím, že jim ti lidé dávají prostor. Takže jednou ze základních věcí je dát jim důvěru. Svému psovi musíme věřit, nesmíme se o něj bát, je potřeba zapomenout na strachy, že se mi pejsek ztratí, že se popere nebo že kočka vyleze na strom a nesleze z něj,“ líčí.

Strach způsobuje podle Gabriely Mařákové Železné to, že zvířata znejistí. „Když jdete s pejskem na vodítku a proti vám jde velký pes, tak on to ani nevnímá. Ale vy zpomalíte, zatnete svaly, přitáhnete ho. Říkáte si: Ježišmarjá, tamhle je nějakej velkej pes, co já udělám, jak to vyřeším, aby se nic nestalo... A váš pes, který byl celou dobu v pohodě, najednou cítí váš strach a ptá se: Co tomu páníčkovi je, aha, páníček jde do boje, tak to mu musím pomoct, musím páníčka zachránit! A jde do boje taky,“ připomíná.

Takže náš klid, vlídná energie a důvěra jsou podle chovatelky cestou ke spokojenému životu zvířete i jeho pána. „Je potřeba přijímat zvíře takové, jaké je. Je to o nás, o tom, jak my s ním pracujeme, jak s ním dokážeme žít a jak ho dokážeme vnímat,“ dodává.

Celý rozhovor s Gabrielou Mařákovou Železnou nejenom o psech, ale třeba i o želvách, křečcích či andulkách a o tom, podle čeho je k sobě vybírat a jak si vzájemně užít život, si poslechněte online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová