Oslovujte člověka jménem na začátku rozhovoru, ale také když mu říkáte něco důležitého

Lidé při rozhovoru
Lidé při rozhovoru

Velice důležitou součástí mezilidské komunikace je oslovování. Má magickou moc, do podvědomí druhé osoby zasouvá pocit, že se o ni zajímáme a že mluvíme přímo k ní. Oslovením upevňujeme vztah.

„Oslovujte vždy na začátku rozhovoru, tam je pozornost komunikačního partnera nejvyšší. Oslovení znovu použijte, když se s ním loučíte, aby si zapamatoval, že jste o něj projevovali zájem,“ radí odbornice na etiketu Alena Špačková.

Také člověka oslovte tehdy, když sdělujete důležitou informaci. „Kdykoli mě oslovuje druhá strana, tak se zvedá moje pozornost,“ vysvětluje Alena Špačková.

Rozšířeným nešvarem je oslovování muže prvním pádem. Neříkejte: „Pane Špaček.“ Správně česky je „Pane Špačku.

Pokud se člověk představí titulem, například inženýr Novák, titul při oslovení používejte. „Říkejte pane inženýre, ne pane inženýre Nováku, to už je trochu moc. Jsou lidé, kteří si na titulech zakládají, a když se titulem sami představí, respektujte to. Celý svět od akademických titulů upouští, ale v našich krajích stále ještě tohle platí,“ připomíná Alena Špačková.

Oslovovat pouhým příjmením, je hrubost. Věta: „Nováková, uvařte mi kafe, prosím,“ zní hrubě, přestože je tam slovo prosím.

Někteří lidé používají křestní jméno: „Jano, uvařte mi kafe, prosím.“ Jestliže tuto formu v dané společnosti všichni berou jako v pořádku, tak to respektujeme. Ideální varianta ale zní: „Paní Jano, uvařte mi kafe, prosím.

„Slova pane a paní čeština potřebuje. Z řeči to mizí, protože v anglosaských zemích se oslovují křestním jménem a moc nerozlišují tykání a vykání a my to tak přejímáme, jenže čeština je jiná a je tam trochu rozdíl,“ dodává Alena Špačková.

Spustit audio

Související