Odebrání mandlí není nebezpečné, říká primář. Některým dětem může podle něj velmi pomoci

2. listopad 2022

Bohumil Markalous vede jako primář už přes dvacet let oddělení ušní, nosní a krční medicíny v Nemocnici Jindřichův Hradec. Je specialistou na mikroskopické operace v oblasti obličeje a krku. Sem patří i zákroky na dětských mandlích, které jsou diskutovaným tématem. Je nutné dětem mandle odebírat? Nebo by se bez tak razantního zákroku dětské zdraví obešlo?

Podle lékaře Bohumila Markalouse jsou případy – a po covidovém lockdownu jich přibylo – kdy je odstranění nosních mandlí, nebo zmenšení krčních, ideálním řešením. Může dětem vrátit běžný život bez neustálého stonání, některým dokonce zachránit sluch. O nutnosti operačního zákroku rozhodují specialisté ORL ve spolupráci s pediatrem.

Operovaným dětem je nejčastěji mezi třemi a pěti lety. „Výkon se provádí primárně v celkové anestezii neboli narkóze. Zavede se intubační rourka do průdušnice a přístroje monitorují veškeré životní funkce a dýchají s tím dítětem. Dítě nic nevnímá, nemá žádné bolesti ani při úvodu do narkózy, ani během  výkonu,“ popisuje Bohumil Markalous.

Samotný zákrok podle něj trvá pouhé tři až čtyři minuty. „Zvětšenou nosohltanovou mandli odstraníme pomocí endoskopu. Laicky řečeno, zavedeme tenké trubičky, obraz zvětšíme na monitor a vedle zavádíme nástroje, které nosní mandli odstraní. V některých případech se navíc odebírá vzorek na bakteriologické vyšetření,“ uvádí.

Krvácení po odebrání mandle lékaři předcházejí řadou metod, které jsou součástí výkonu. „Stačí stisknutí tampónem, případně větší cévy ošetříme pinzetou. Je to opět záležitost několika vteřin,“ potvrzuje primář.

„Při výkonu někdy odstraňujeme i mandličku, která je kolem ústí sluchové trubice, někdy ho může i ucpávat. Pokud operujeme krční mandle, klasicky standardními nástroji je zmenšíme na velikost, která je normální a odpovídá přirozenému stavu,“ dodává.

Čtěte také

V Česku je známý případ chlapce, který po operaci mandlí začal krvácet, nakonec upadl do kómatu a má celoživotní následky. Bohumil Markalous přesto zdůrazňuje, že výkon není nebezpečný. „Musí být ale zachována základní pravidla nejen při operaci, ale i v pooperační péči. Problémem tohoto tragického případu podle mého názoru bylo, že dítě bylo odesláno přes půl areálu nemocnice pěšky s matkou. A lékař, který kolem procházel, jak jsem alespoň viděl na záběrech, si krvácejícího dítěte nevšiml. To je naprosto fatální selhání lidského faktoru a takoví lidé by prostě v systému neměli být,“ reaguje.

Každému dítěti po zákroku je potřeba věnovat pozornost. „Na našem pracovišti je dítě hospitalizováno zásadně s rodičem, který je s ním v podstatě nonstop, do toho dítě intenzivně sleduje zdravotnický personál, sesterský i lékařský. Druhý den ho vyšetříme, zkontrolujeme a je-li v pořádku, odchází domů,“ říká Bohumil Markalous.

Masivní krvácení, které může ohrozit život dítěte, je podle něj velmi raritní. „Nedá se to ani vyjádřit v promile procenta, jsou to daleko menší čísla. V republice se operuje ročně přibližně 25 tisíc nosohltanových mandlí a asi dva až tři tisíce krčních. Na našem pracovišti se žádná závažná příhoda nikdy nestala. Přitom operujeme nosohltanovou mandli u zhruba 600 dětí za rok a máme kolem stovky dětí, kterým zmenšujeme, případně v krajní nouzi odstraňujeme, krční mandle,“ dodává.

Celý rozhovor s primářem ORL oddělení nemocnice v Jindřichově Hradci Bohumilem Markalousem si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová