Mrkvové záhony na návsi. To byl jev tak nevídaný, že jihočeské Zlivi vynesl přezdívku Mrkvanov

Lidová pojmenování pro některá sídla mají spíše hanlivý charakter. Někde jde o pojmenování známé pouze v bezprostředním okolí, jinde se dostane do širšího povědomí společnosti. Druhým případem je přezdívka Mrkvanov, která se vžila pro jihočeské město Zliv.

Odkazuje na doby, kdy střed obce tvořila rozlehlá náves, na které se pěstovala právě mrkev. Podle pověsti tam byla zaseta omylem v domnění, že jde o semena květin.

Mrkvové záhony na návsi představovaly jev tak nevídaný a specifický, že se z toho zrodilo lidové označení pro celé sídlo a rychle se rozšířilo. Šlo o vyloženě potupné pojmenování, kvůli kterému se lidé byli schopni pohádat, ba i porvat.

V poslední době už to Zlivští berou s nadsázkou a dokonce z toho udělali jakousi místní devizu. Chlubí se tím, pořádají už přes deset let Slavnosti mrkve a snad jsou aspoň někteří i hrdí na to, že Zliv je prostě Mrkvanov a jeho obyvatelé Mrkvani.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Jiří Cukr.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.