Kteří mlynáři na říčce Smutná hospodařili špatně a kdo nešel ke zpovědi, prozrazují staré záznamy

Jak připomíná Alois Sassmann, který se zabývá genealogií, mlýny původně zřizovali a vlastnili hlavně vladaři a bohaté kláštery, později šlechta. Mlynáři byli pouze nájemci. Mlýny na říčce Smutná patřily převážně premonstrátům z Milevska.

Dodnes stojí Šibalovský mlýn v Hanově u Opařan, který pochází z druhé poloviny 16. století. „Víme, že do roku 1750 tam provozovali mlynářské řemeslo členové další známé mlynářské rodiny, a to byli Krajícové. Když slyšíte příjmení Krajíc, tak to většinou byli mlynáři. Ale podle mlynářské kroniky na hanovském mlýně hospodařili špatně, navíc prý málo platili vrchnosti a co mohli, z lesů ukradli. Nakonec se z mlýna jednou v noci tajně vystěhovali a stavení nechali prázdné,“ vypráví Alois Sassmann.

Opařanská vrchnost proto hledala na panství vyučeného mlynáře, kterého by do Hanova dosadila. „Narazili na bratry Šibalovi z Opařan, kteří se tehdy vrátili z vandru po světě. A v roce 1771 byla svatba, mlynář hanovský Václav Šibal se ženil s dcerou panského myslivce Pouzara,“ zmiňuje genealog.

Čtěte také

Rodokmen uvádí jen předky v otcovské linii, obsáhlejší přehled příbuzných získáte z vývodu a rozrodu

Další mlýn na říčce Smutná se nazývá Cmunt či Cmuntov, leží u Vratišova. „Úplně první záznam o mlýně nalezneme v takovém nezvyklém prameni, a sice ve smolné knize města Milevska. Smolné knihy byly vlastně knihy výslechů. Je zaznamenán výslech Františka Kocoura a Martina Tvrzníka, kteří roku 1641 přiznali, že ukradli mimo jiné mlynáři Cmuntovi čtyři husy,“ líčí Alois Sassmann.

O mlynářské rodině se podle něj zmiňují i zpovědní seznamy. „Tam se museli zapisovat lidé, kteří nešli o Velikonocích ke zpovědi. Mezi nimi byla roku 1673 Běta, žena mlynáře Cmunta,“ uvádí.

Rodina Cmuntů se rozvětvila do okolí. Její členové byli většinou mlynáři a sekerníci. „Sekerníci byli řemeslníci, kteří opravovali hlavně mlýnská kola, mlýnská zařízení a jako svůj hlavní pracovní nástroj používali sekyru. Putovali od mlýna ke mlýnu a byli velice oblíbení, protože přinášeli různé novoty, historky, bylo s nimi mnoho zábavy,“ doplňuje Alois Sassmann.