Kronika Dynína připomíná časopis, její autor totiž rád spojuje texty s fotografiemi

11. leden 2020

Píše knížky pro děti, je učitelem, muzikantem a také fotografem. K tomu všemu si navíc Zdeněk Palkoska přibral úlohu kronikáře obce Dynín na Českobudějovicku. Při zachycování událostí využívá i své fotografické umění.

Zdeněk Palkoska se v Dyníně narodil, ale poté se s rodiči odstěhoval. „Udělali jsme takové kolečko po republice, načež jsem se před čtyřicátým rokem svého věku vrátil zpátky, takže už nějakých 18 let zase bydlím v Dyníně,“ vysvětluje.

Kronikářem obce je od června 2016. „Tehdy paní účetní na úřadě pojala nápad, že by bylo vhodné mít zase v Dyníně kronikáře, protože to dlouho nikdo nedělal, a pan starosta mi to nabídl. Nejdřív jsem přemítal, jak to všechno zvládnu časově, nakonec jsem kývnul, ale pořád s časem bojuji a dopisuji zpětně,“ říká.

Čtěte také

Zdeněk Palkoska nepíše jen texty, ale velký prostor dává fotografiím. „Každá událost v kronice je pro mě reportáží, příběhem. V každé reportáži se pak objevují fotografie, popisky a základní text,“ ukazuje.

Jednotlivé stránky kroniky díky tomu připomínají časopis. „Klasické kroniky, kde je nějaký obrovský chumel informací, mě tolik nebavily. Mám to prostě spojené s obrázky a možná trochu jiným pohledem na svět, leckdy fotografie zachytí víc než jenom text,“ dodává.

Netradičním zápisem v kronice Dynína je například silvestrovský rozhovor nazvaný Šťastný smolař. Zdeněk Palkoska v něm položil několik otázek pravidelnému účastníkovi Bošileckého triatlonu. „Tenhle hrdina absolvoval závod ten závod osmkrát, vždycky byl na bedně, ale nikdy ne první, pokaždé ho porazil nějaký evropský fenomén,“ prozrazuje.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.