Kronika Dynína připomíná časopis, její autor totiž rád spojuje texty s fotografiemi

11. leden 2020

Největší audioportál na českém internetu

Zdeněk Palkoska, kronikář obce Dynín | Foto: archiv Zdeňka Palkosky

Píše knížky pro děti, je učitelem, muzikantem a také fotografem. K tomu všemu si navíc Zdeněk Palkoska přibral úlohu kronikáře obce Dynín na Českobudějovicku. Při zachycování událostí využívá i své fotografické umění.

Zdeněk Palkoska se v Dyníně narodil, ale poté se s rodiči odstěhoval. „Udělali jsme takové kolečko po republice, načež jsem se před čtyřicátým rokem svého věku vrátil zpátky, takže už nějakých 18 let zase bydlím v Dyníně,“ vysvětluje.

Kronikářem obce je od června 2016. „Tehdy paní účetní na úřadě pojala nápad, že by bylo vhodné mít zase v Dyníně kronikáře, protože to dlouho nikdo nedělal, a pan starosta mi to nabídl. Nejdřív jsem přemítal, jak to všechno zvládnu časově, nakonec jsem kývnul, ale pořád s časem bojuji a dopisuji zpětně,“ říká.

Čtěte také

Zdeněk Palkoska nepíše jen texty, ale velký prostor dává fotografiím. „Každá událost v kronice je pro mě reportáží, příběhem. V každé reportáži se pak objevují fotografie, popisky a základní text,“ ukazuje.

Jednotlivé stránky kroniky díky tomu připomínají časopis. „Klasické kroniky, kde je nějaký obrovský chumel informací, mě tolik nebavily. Mám to prostě spojené s obrázky a možná trochu jiným pohledem na svět, leckdy fotografie zachytí víc než jenom text,“ dodává.

Netradičním zápisem v kronice Dynína je například silvestrovský rozhovor nazvaný Šťastný smolař. Zdeněk Palkoska v něm položil několik otázek pravidelnému účastníkovi Bošileckého triatlonu. „Tenhle hrdina absolvoval závod ten závod osmkrát, vždycky byl na bedně, ale nikdy ne první, pokaždé ho porazil nějaký evropský fenomén,“ prozrazuje.

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.