Kdy se člověk stává „Budějčákem“? Když ve městě stráví dvacet let, odpovídá fotograf Milan Binder

Milan Binder je vyučený elektrikář a mnoho let se touto profesí živil. Vedle toho připravoval knihy o historii. „Když už toho bylo moc, málo jsem spal a pořád pracoval na knížkách, tak jsem si k padesátinám dal to, že jsem se začal živit tím, co mě baví. Toho si dodneška moc vážím. Zase nemám čas spát, zase makám, ale na tom, co mě fakt baví,“ usmívá se.

Dokončil už 27. knihu, která brzy vyjde. Bude se jmenovat České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka. Je v ní například kapitola Vladimíre Iljiči, kde jsi? Ta ukazuje sochu Lenina, která kdysi stála na Senovážném náměstí.

Čtěte také

Poklad se skrýval ve zdi budějovické lékárny. Dva tolary, které si tajně nechali zedníci, jsou dnes v muzeu

Milan Binder tvrdí, že každý, kdo stráví v Českých Budějovicích dvacet let, se stává „Budějčákem“. „Načichne tím a už se z toho ven nedostane. Zkrátka, po dvaceti letech není člověk náplava, ale je to Budějčák. To je daný,“ říká.

Sám má nejraději náměstí Přemysla Otakara II. „Já budějovické náměstí miluju a cítím se tam nejlíp. Černá věž, radnice, kašna… Kolik měst se může pyšnit takovým nádherným náměstím,“ komentuje.

Do jiného města to Milana Bindera netáhne. „Nabízeli mi třeba, abych udělal srovnávací fotky Českého Krumlova, jenže moje srdíčko bije pro Budějovice a já vlastně nic jiného fotit nechci. Byl jsem fotit v Číně, v Černobylu, různě, ale to pro mě bylo jen takové odskočení od Budějovic, které jsou pro mě jednoznačně nejlepší,“ uzavírá.

Celý rozhovor s českobudějovickým fotografem Milanem Binderem si poslechněte online v cyklu Jihočeši.