České Budějovice se v 17. století staly hlavním městem království. Byly tu uložené i korunovační klenoty

Katedrála svatého Mikuláše a Černá věž, České Budějovice
Katedrála svatého Mikuláše a Černá věž, České Budějovice
0:00
/
0:00

Přelom let 1631 a 1632 přinesl Českým Budějovicím zásadní historickou úlohu. Z města se 22 měsíců řídil chod celého království. Přesídlily sem důležité úřady a byly tu uložené i významné listiny a české korunovační klenoty.

V Evropě v té době už několik let zuřila Třicetiletá válka. „Na podzim roku 1631 vtrhlo saské vojsko do českého království a ohrozilo samotnou Prahu. Tam se rozpoutala panika a velmi narychlo byli naloženi zemští úředníci, archiv i korunovační klenoty a evakuováni do Českých Budějovic,“ vysvětluje ředitel českobudějovického archivu Daniel Kovář.

Jihočeské město podle něj tehdy skýtalo poměrně velké bezpečí. Leželo na půl cesty mezi Prahou a Lincem a mělo velmi dobré opevnění, které samozřejmě královské vojsko předem důkladně prověřilo.

Účet, který vydali zámečnický a truhlářský mistr za práci na zabezpečení místnosti pro korunovační klenoty

Do Budějovic pak z Prahy vyjelo jedenáct vozů. „Na jednom se vezly samotné korunovační klenoty, na dalších vzácné listiny a knihy. Vozy doprovázelo až třicet ozbrojených jezdců na koních a šedesát pěších mušketýrů, ale průvod byl daleko delší, protože přijížděli i úředníci s rodinami a doprovodem,“ popisuje Daniel Kovář.

Jako nejbezpečnější objekt pro uschování klenotů byl vybrán děkanský chrám svatého Mikuláše u náměstí. Jednalo se totiž o nejpevnější zděnou budovu, která navíc poskytovala i jakousi duchovní ochranu. Klenoty byly uloženy do zvláštní uzamykatelné místnosti.

V českobudějovickém archivu se dochoval účet, který vydali zámečnický a truhlářský mistr za práci na zabezpečení místnosti. „Někomu se asi ten prostor nezdál až tak bezpečný, takže byli pověřeni tito mistři, aby tam provedli nějaké dodatečné úpravy. Jednalo se například o zamřížování oken a osazení nových dveří. Celkové náklady podle účtu byly 29 zlatých a 50 krejcarů,“ dodává archivář.

Kostel svatého Mikuláše měl v tehdejší době úplně jinou podobu než dnes. „Byl to nádherný gotický chrám s vysokými věžemi a okny, vedle byl intenzivně využívaný hřbitov. Kdysi se předpokládalo, že klenoty byly přechovávány v kryptě, ale účty, kde se mluví o dveřích a mřížích do oken, to vyvracejí. Podle jednoho pramene klenoty byly poblíž oltáře v rohu směrem k náměstí. Tam původně stála věž, takže ta místnost pro klenoty byla podle mého názoru v této věži,“ říká Daniel Kovář.

Historické písemnosti dále dokládají, že ve městě byla posádka několika desítek vojáků, kteří se střídali na stráži u korunovačních klenotů. „Sám císař a král Ferdinand pověřil dva prověřené šlechtice z jižních Čech, kteří měli osobní odpovědnost za hlídání. Panovník stanovil podmínku, že alespoň jeden z nich vždy musí být ve městě přítomen,“ doplňuje Daniel Kovář.

Zpět do Prahy se klenoty vydaly v srpnu 1633. „Panovník vydal příkaz, že v Praze už je bezpečno. Kromě korespondence se nám z této doby dochoval účet za zhotovení pevného vozu, který měl korunu zase odvézt,“ uvádí archivář.

Klenoty ale putovaly do Českých Budějovic ještě jednou. „Protože válečná štěstěna byla vrtkavá a hrozil nový vpád, tak sem v roce 1634 byly opět přivezeny, tentokrát ale už jen na několik týdnů. Postupovalo se při tom stejným způsobem, byly uloženy na to samé místo za stejných podmínek,“ uzavírá Daniel Kovář.

Spustit audio

Související