Co dělal Jan Žižka před husitskými válkami? Ve starých spisech se příliš indicií nedochovalo

2. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ředitel českobudějovického archivu Daniel Kovář před pomníkem s podobiznou Jana Žižky ve vesnici Čeřejov
0:00
/
0:00

Pomník s podobiznou Jana Žižky stojí ve vesnici Čeřejov na Českobudějovicku. Slavný vojevůdce tu totiž ve 14. století měl statek. Lidé si obvykle Žižku spojují s rodným Trocnovem, který se nachází nedaleko, ale rodina vlastnila více nemovitostí v okolí.

Statek v Čeřejově patřil Janu Žižkovi do roku 1384. „Historikové se domnívají, že ho získal jako věno se svojí ženou Kateřinou a v době, kdy potřeboval hotové peníze, ho prodal,“ uvádí Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu České Budějovice.

Že se tak stalo právě v roce 1384, dokazuje dochovaná listina. „Víme, že statek koupil jakýsi Črnec, drobný vladyka z nedalekých Jedovar. Je zajímavé, že to byl potom po několik století svobodnický dvůr, v jehož držbě se střídali právě ti Črncové. To jméno se tu udrželo až do 19. století,“ dodává archivář.

Nyní po statku v Čeřejově nezbylo prakticky nic. Traduje se pouze, že místní studna je zbytkem původního stavení.

Listina z roku 1384 o prodeji statku v Čeřejově. Jako prodávající je uveden Jan Žižka z Trocnova

Listina dokládající prodej statku je jednou z mála zpráv o Žižkovi z doby před vypuknutím husitských válek v první polovině 15. století. „Žižka vstupuje na jeviště velkých dějin už jako v podstatě starý muž, bylo mu kolem šedesáti let. Nejvíc o něm víme v posledních čtyřech až pěti letech jeho života, čím hlouběji do minulosti jdeme, tím méně víme,“ potvrzuje Daniel Kovář.

Úplně první písemná zmínka o Žižkovi pochází z roku 1378, kdy vystupuje jako svědek na listině. Vzhledem k tomu, že v té době už musel být ve věku dostačujícím pro právní úkony, historici usuzují, že se narodil kolem roku 1360.

„O jeho mládí toho moc nevíme, listiny jsou dost skoupé. Známe jeho příbuzné, rodiče, bratra a z různých náhodných zmínek víme, že rodina byla zemanského stavu. K jejímu majetkovému zázemí patřil dvůr v Trocnově, pravděpodobně také hrádek v nedalekém Ostrolovském Újezdě, nějaký majetek měli ve Dvorci u Borovan, Čeřejově a možná i Ledenicích, ale jak přesně to měli majetkově rozděleno, co komu patřilo, říct nedokážeme,“ zmiňuje Daniel Kovář.

Čtěte také

Slavný vojevůdce tak z pohledu archiváře před husitskými válkami moc nevybočoval z dobového standardu. „Osoby nižšího šlechtického stavu jeho doby vstupovaly do písemných pramenů párkrát za život,“ vysvětluje.

Historikové vědí, že Jan Žižka byl dvakrát ženatý. Jeho první manželka se jmenovala Kateřina. Hovoří se o ní právě v listině o prodeji statku v Čeřejově z roku 1384. „Jan Žižka tam vystupuje jako prodávající strana a hovoří se o tom, že se prodej nemá dotknout jiných práv jeho manželky Kateřiny. Z toho se usuzuje, že ten dvůr získal věnem. Statek prodal zřejmě v době, kdy začal částečně opouštět svoje rodové zázemí před přesunem do Prahy,“ ukazuje Daniel Kovář.

Listina je dnes uložená v českobudějovickém archivu. Sepsána byla podle ředitele pravděpodobně v Trhových Svinech a kromě Žižky a kupujících na ní figurují i dva ručitelé. „Každá strana nejspíš dostala jedno provedení a Žižka asi využil institutu takzvaného věrohodného místa. Nechtěl dokument nosit do nejistého prostředí svého domova a mohl ho nechat na radnici v Trhových Svinech. To byla praxe celkem běžná. Když pak už všichni aktéři byli dávno po smrti, stala se listina součástí archivu,“ uzavírá.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová