Jan Vaněček

Známý a oblíbený  českokrumlovský fotograf František Seidel převzal v roce 1935 po smrti svého otce Josefa rodinný fotoateliér. Ponejvíce se věnoval portrétní fotografii.

Jako malý kluk jsem měl rád pohádky a báje. Zamýšlím-li se nad jejich obsahem, napadá mne, jak lidová fantazie dokázala  předvídat současné civilizační jevy.

Určitě se mnou budete souhlasit, že humor by měl patřit k našemu žití stejně jako židle ke stolu či pěna k pivu. Už odedávna doporučují lékaři pacientům také smích.

Občas bývám nazlobený nejen počasím, ale i nevhodným používáním naší mateřštiny v médiích a jejím zaplevelováním.

Rád se toulávám krajinou Pošumaví. Příroda tady povznáší a zklidňuje mysl.

V Rozhlasovém sloupku můžete spolu s jeho autorem Janem Vaněčkem zavzpomínat na ne tak dávnou realitu…

Červen je měsícem nadějí. Startuje v něm léto, a sluníčko nám dopřává dobré nálady.  Stáváme se optimisty  a věříme na  šťastný konec.

V hospodě U Švejka mají nad pípou nápis: Nenoste peníze do banky, přijďte je propít k nám. Občas tam zajdu, je to blíž než do banky. Šetřím kroky.

Na svou babičku, která se celý život obešla bez popelnice, v Rozhlasovém sloupku vzpomíná krumlovský spisovatel Jan Vaněček.

Čas posunul život. Země sice ještě po ránu trochu studí, ale jaro je tady. Cítíme je na každém kroku a radujeme se z něj, neboť přináší teplo.