Jan Vaněček

Jednoho krásného  dne babího léta jsem se s chutí vypravil na špacír do lesa nadýchat se  ozónu, poslechnout ptačí zpěv a srovnat v hlavě myšlenky. 

Jednou před komunálními volbami jsem chtěl v předstihu vědět, jak dopadnou v našem městě. Svátečně oblečen navštívil jsem praktikující vědmu s dotazem, kdo s kým...  

Vypravil jsem se do lékárny zakoupit roušku. Na dveřích byl nápis, že lze vstupovat pouze v ní. Co teď? 

Před 130 lety se narodila autorka detektivek, britská spisovatelka Agatha Christie. Mezi její nadšené čtenáře patřila po celý život i jistá učitelka z jihočeského Husince. 

Daroval jsem Kláře rýmovník. Mám s ním zkušenosti při  léčbě rýmy a vím, že ona jí taky často trpí.

O pobytu Járy Cimrmana ve Frymburku se Klára domákla v tamní  hospodě, když tudy projížděla na velocipédu. Zaujalo ji, že se zde kdysi génius zotavoval ve starobinci.

Klára si usmyslela udělat pořádek v knihách. Měla je seřazené v knihovně ve dvou řadách. V té druhé byly ty, které kdysi odložila s tím, že si je snad někdy přečte. 

Byl červencový večer roku 1967 a na českokrumlovském náměstí zazněla znělka zahajující desáté mistrovství světa ve vodním slalomu a sjezdu konané na Lipně.

Doneslo se mi, že známý pivní borec Lojza Pípa se chystá překonat osmdesát let starý šumavský rekord. Vypravil jsem se proto za ním zjistit podrobnosti. 

Co se mi z klukovských let vybaví při vyslovení slůvka Vánoce?  Třeba kapr neposeda, jehož jsem škádlíval ve vaně. A vánoční cukroví, které jsem pomáhal zdobit.