Jan Vaněček: O duši

Duševna některých lidí, jako by se pořádek příliš netýkal. Spíše naopak. Napadá mne známá historka o tom, jak indiána z pralesa posadili do letadla, a když přistáli a vystoupil, tak celý den zůstal sedět na betonové ploše letiště. Na otázku, proč tak činí, odpověděl, že čeká, až přiletí také jeho duše. Tak mu na ní záleželo, nechtěl mít tělo bez duše.

Náš život není určován pouze zákony, ale také morálně-etickou atmosférou ve společnosti. Je to především slušnost, důvěryhodnost a odpovědnost ve vztahu k druhým, tedy hodnoty, které nelze stanovit žádným zákonem ani nařízením.

Každá doba přináší mnoho lákavých příležitostí pro různé spekulanty, nepoctivce, prospěcháře a drzouny, kteří pohrdají právem a etikou. Chovají se jako by neměli duši,  která by ovlivnila jejich chorobnou zaujatost, myšlení a ostudné konání.

Žít život člověka je mnohdy náročné – hlavně na charakter a sebeovládání. A popravdě řečeno, ostuda je mnohdy horší než trest, napadá mne závěrem stará moudrost. Ta po takovém člověku zůstane na věky.