Jan Vaněček: Lipenský vodník
Toho dne lilo na Lipně jako z konve a všude bylo pusto prázdno. Jediný, kdo vyrazil na špacír, byl vodník Čvachtal. Nebavilo ho čvachtat se jen ve vltavské vodě, chtěl okusit dešťovou.
Známe se spolu z doby, kdy v Krumlově hastrmanoval u mlejna na potoce. Blbnul tam s vodním kolem, tak ho vyhnali na Lipno, kde žádný mlejn není.
Dali jsme se do řeči. Pravil posmutněle, že utopenců ubylo, protože se tu usídlila vodní záchranka. Aby se nenudil, nahání rybářům na udici ryby. Dají mu za to na pivo.
Zamíří pak do hospůdky zavodnit se dvanáctkou a poptat štamgastů, co je nového na suchu. Než odejde, vytře vodu, co mu vytekla ze šosu na podlahu.
Postěžoval si, že když zavítal na maškarní bál, musel zaplatit vstupné. Maškaru převlečenou za vodníka tam však pustili zadarmo.
Ještě mi vyprávěl, jak jednou v noci potkal v mlází Marťana. Chvíli na sebe koukali. Pak se ho mimozemšťan zeptal, kdo tady na Zemi vlastně vládne? Jestli lidi, psi nebo auta, a zda tu není třeba bezvládí?
A co je on, člověk? Když mu Čvachtal řekl, že původně byl andělem, ale spadl z nebe do vody a stal se vodníkem, byl z toho ten Marťan štajf.
Na Marsu prý vodníka nemají, ale zájem by o něj měli. Čvachtal se na chvíli zamyslel a pravil: „Bral bych to, ale jen kdyby tam byl mlejn a fešná mlynářova dcera.“
Zdravím tímto lipenského vodníka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
