Jan Vaněček: O náhodě a Kláře
Nedávno jsem náhodou potkal na ulici Kláru. Oba jsme nikam náhodou nespěchali a dali se do řeči. Začala tím, že včera měla velkou kliku a jen díky náhodě jí nespadl na hlavu květináč z parapetu činžákového okna. Náhodou totiž šel kolem i mladík, který padající květináč včas náhodně zahlédl, chytil ji za ruku a odtáhl stranou.
Poučil jsem Kláru, že podle Ottova naučného slovníku je náhodné to, co neplyne z nějakého pravidla nebo zákona. Tedy se pravidelně neopakuje. Třeba květináče padají shůry jen občas a nikdo neví, kdy si to usmyslí.
A ještě jsem dodal: „Představ si Kláro, že i mě potkala náhoda, vsadil jsem ve sportce náhodný tip a vyhrál solidní peníz. Zvu tě do blízké restaurace, tam můžeme ty naše náhody zapít.“ Nebyla proti.
Než nám číšník přinesl láhev vína, vyslovil jsem další moudrost, že existují náhody příjemné i nepříjemné. A všechny hry jsou přece založeny na náhodě, třeba jaké číslo na kostce padne, co za karty dostanu do ruky při mariáši, zda se fotbalista trefí do branky a dá gól, nebo jeho střelu brankář náhodou chytne. A vůbec i život je jen náhoda, jak se zpívá v jedné Ježkově populární písni, a říká se, že je dokonce naší stínovou národní hymnou.
Při placení jsem bohužel zjistil, že s sebou nemám peněženku. Ujala se toho Klára, neboť ji dneska prý náhodou doma nezapomněla. Pak mě, jak má někdy ve zvyku, pokárala: „Když pozveš dámu do restaurace, nesluší se být ani náhodou bez peněz, ty chytrej!“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
