Jan Vaněček: Podzimní fotka

Fotil svatby, křtiny, narozeniny i jiné  rodinné a společenské  události. Byl to člověk  ochotný a přívětivý. 

Zažil útrapy – ač německé národnosti, byl rok vězněn nacisty. Po válce se stal  svědkem odsunu svého bratra a snoubenky do Německa. Zanechalo to v něm smutné vzpomínky.

Na svou milovanou nezapomněl, zůstal jí věrný, věřil, že se do Krumlova vrátí a vezmou se. Podařilo se to až v roce 1955. Sedávali spolu už jako manželé každou neděli na mši v kostele a bylo poznat, že se mají rádi. Drželi se za ruku a slušelo  jim to.

Když jsem měl  kdysi napsat  fejeton s názvem  Podzim, vrtalo mi hlavou, že by se k tomu možná  hodila  fotografie. Ale která? Padající listí, či jak traktory orají na poli, mi připadalo fádní.

Zašel jsem za panem Seidlem a svěřil se mu. Zamyslel se, na chvilku odběhl, a když se vrátil, pravil: „Něco jsem našel. Není to moje fotka, ale mého otce Josefa. Možná by vám vyhovovala.“ 

Bylo na ní panoráma Alp vyfocené z Kletě. Dozvěděl jsem se, že pan otec si tenkrát na podzim vyšlápl z Krumlova na vrchol s aparátem asi desetkrát, až natrefil počasí, kdy na Alpy byl z Kletě fascinující pohled, což na podzim bývá. Pak teprve zmáčkl spoušť.