Jan Vaněček: Pohádky

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Jako malý kluk jsem měl rád pohádky a báje. Při jejich čtení se dospělí stávají  dětmi a děti  se učí chápat svět dospělých. Zamýšlím-li se nad jejich obsahem, napadá mne,  jak lidová fantazie dokázala  předvídat s předstihem mnoha let některé současné civilizační jevy.

Začnu  vítězstvím dobra nad zlem. Přijde mi občas, že pokud má zlo vychytralého  advokáta, dost peněz a vyzná se, vítězí nad dobrem. Šanci by v takovém případě neměl ani hloupý Honza, který si věděl rady a nedal se. I on by teď  utřel nos. A vrátil by se  domů k mámě s nepořízenou a bez buchet, které mu na cestu do světa zabalila.    

Z jiného soudu lze uvést báj o Ikarovi, kdy neznámý autor předpověděl, že člověk bude létat vzduchem jako pták. A přidáme-li k tomu létající koberec, častou rekvizitu hlavně orientálních pohádek, dospějeme k závěru, že to létání bude se vším komfortem a s pohoštěním.

Naše česká pohádka Oslíčku, otřes se mi v přeneseném významu připomíná chování těch rodičů, kteří dávají svým dětem peníze, aniž  by věděli na co. Nestačí se pak divit, co s nimi provedly.  

Nejvíce mne zaujal motiv živé a mrtvé vody. Tato prastará pohádková představa se stala pro lidstvo skutečností. Přibylo a stále přibývá té mrtvé. Znečištěny jsou studně, potoky, řeky, moře i oceány. O čistotě vody se více mluví, méně ale dělá. Svět však není poskládán ze slov, nýbrž z lidských  skutků. Je známo, že téměř tři čtvrtiny lidského těla tvoří voda.  A právě tento fakt by měl být pro nás ponaučením, aby budoucí generace měly co pít.