Jan Vaněček: Úsměvně o úsměvu

4. září 2019

Určitě se mnou budete souhlasit, že humor by měl patřit k našemu žití stejně jako židle ke stolu či pěna k pivu. Už odedávna doporučují lékaři pacientům také smích.

A to je dobře, protože veselá mysl znamená půl zdraví. Další půlku představuje podle jiného úsloví čistota. Takže suma sumárum – budeme-li se mýt a smát, budeme zdraví. A ještě dodám: Ženy úsměv dělá krásnější, mužům sluší.

K tomu, aby byla legrace, musejí být alespoň dva. Třeba manžel a manželka. Ve tři hodiny v noci zvoní manžel u svého bytu. Přijde mu otevřít žena: „Víš, kolik je hodin? Skoro už ráno. Že se nestydíš chodit z hospody tak pozdě domů. Manžel: „Ale já nejdu domů, drahá, přišel jsem si jen pro harmoniku.“  

Říká se, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. 

Žila, byla moudrá zlatá rybka, jež rybáři, který ji obelhal a podfoukl, splnila tři přání. I když nerada, musela tak učinit, neboť zlaté rybky to mají v pracovní náplni. Vyzrála však nad ním.  Přál si žít jako pán, v nádherném zámku s krásnou ženou. A když se rybář v tom zámku ráno probudil, pravila ta krasavice: „Ferdinande, miláčku, vstávej, jedeme do Sarajeva!“

Příležitosti k tomu, abychom se zasmáli, je kolem nás stále dost. Vyplatí se je nepromarnit. I prohry nutno brát zvesela. Jsou poučné a nabádají, abychom příště měli v hlavě ustláno  a  uvědomili si, že s úsměvem jde všechno líp. 

Přeji vám usměvavý den, milí Jihočeši.

autor: Jan Vaněček
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.